https://newspostalk.com/science/china-may-have-picked-signs-of-life-beyond-our-planet/

Díky za link, George. Takové věci jsou vždycky problém. Ono se klidně může jednat o pozemský signál, odražený nějakým náhodně prolétajícím asteroidkem. Tak to bylo i v případě pověstného Wow-signálu. Dnes už dokonce vědí, co to bylo za objekt, protože se jim vrátil a předvedl, že může signál odrazit znovu.

Já myslím, že pokud něco najdou, tedy něco skutečného, tak se signál bude opakovat, každý se o tom bude moci přesvědčit a nebude nejmenších pochyb.

Přesto je to moc prima, že Čína věnuje peníze ne na válčení, ale do vědy. Momentálně jsou už opravdu na výši a v mnohém nás "starý" svět už předčili, zaslouží obdiv. Viz tenhle obří teleskop, rovery na Měsíci, aktivity na odvrácené straně Měsíce, vesmírná stanice, o kterou se nemusí s nikým dělit, atd.

Mějte krásný den za oceán...

Fascinuje mě, jak přesně dokáže matematika definovat nepřesné věci - viz statistika. Mám s ní své zkušenosti. Co se týče článku Dani, je opět úžasný. Co se týče mě, jsem v tomto případě šťastný pesimista. Radši bych nechala mimozemšťany v jejich prostředí a pokud vůbec, tak jen komunikovat na dálku. Šílenosti tohoto světa by je mohly naštvat. Díky a zdravím Vás i všechny diskutující...

Pokud bychom měli mimozemšťany objevit, tak to nejspíš tak dopadne. Chvíli na sebe budeme blikat. Existuje studie o tom, jak by se dalo komunikovat světlem i za pomoci poměrně omezených zdrojů: Výkonný laser by blikal na nějaké speciální frekvenci v rozmezí nanosekund - zato velkým výkonem. To by se mělo v cizích teleskopech zjistit - pokud něco takového cizí bytosti očekávají. Tak by se pomocí poblikávání dala přenášet spousta informací, aniž by to příliš vydrancovalo zdroje na planetě. Problém bude v tom, jak exocivilizaci sdělit, že mají koukat, jestli někdo nebliká v rámci nanosekund. Naše vlastní teleskopy jsou časosběrné - koukají se na jedno místo o hodně déle než nanosekundy...

Krásný den, Dani, mějte se moc příjemně a hezky.

Statisticky se na nás kouká 14 civilizací. Kolik z nich by případně mělo zájem se seznámit?

sem myslel, že trazitní metoda je, že se na nás přiletí podívat

Snad radši né.

Spisovatel Ondřej Neff napsal svého času román Tma (posléze přepsal na ještě děsivější variantu Tma 2.0). V principu jde o to, že nějaká vyspělá vesmírná civilizace buduje transgalaktickou dálnici kolem Země. Tuto stavbu ovšem ruší naše všemožné vysílače svým elmag. zářením unikajícím do Vesmíru. Takže ona vesmírná civilizace dočasně zruší na Zemi fyzikální jev zvaný elektřina. A nastane tma. Se všemi důsledky z toho plynoucími.

Takové setkání s mimozemšťany si jistě nikdo nepřeje.

My si na Zemi vypneme elektřinu sami podle osnov Green Dealu.

A pokud nás nějací mimozemšťané už pozorují, tak se určitě nebudou pokoušet o nějaký kontakt...

------------------------------------------------

Po přečtení článku mě napadlo zhruba totéž, co pana Šťastného.

Taky jsem kontaktní pesimista. Planet s životem na úrovni breberek žijících v hlubinách moře okolo "černých kuřáků" může být spousta, ale s těma nepokecáme.

To, že jsme mimozemšťany odradili, považuju za reálné. Já sama bych nás nekontaktovala a radši šla hledat jinou planetu, takový Mars... tam je boží klid...

I samotné vědomí, že se jinde vyvinul život nezávisle na tom našem, by byl povzbuzující. Znamenalo by to potvrzení, že jinde bude ještě inteligentnější. V rámci vesmíru určitě nejsme sami a někde neskutečně daleko teď právě někdo sedí u jeho počítače a dává na obrazovku stejné myšlenky, jako my tady. Nikdo se nikdy nedozví, kdo to je, ale určitě existuje a sdílí s námi stejný vesmír.

Krásný den, Mirku, mějte se moc hezky a příjemně.

Dano, tvůj koníček mě baví, a určitě i většinu jiných

Jsem moc ráda, že se líbilo, Horste, přeju překrásný den vám všem.

Ten poslední odstavec se mi zdá příliš optimistický. Život na Zemi existuje miliardy let, ale ten inteligentní, umožňující technický pokrok, teprve pár tisíc let, což je v kosmickém měřítku pouhý štěk. Pokud život na zmiňovaných exoplanetách existuje, může být v různých fázích vývoje a těžko předpokládat, že bude na stejné, nebo vyšší úrovni, než u nás. Nehledě k tomu, že Země vděčí za svoji životodárnou existenci tolika šťastným náhodám, že se lze právem domnívat, že podmínky pro vznik (inteligentního) života jsou velmi vzácným jevem. Já jsem v otázce kontaktu s mimozemskými civilizacemi velkým pesimistou.

To bude určitě také limitující - faktor času. Já bych byla optimistická, protože vlastně nic, co se stalo během vývoje (nebo o tom nemám znalosti) neproběhlo díky absolutní náhodě. I ta srážka s Theiou byla naprosto logická a k něčemu takovému musí docházet ve všech soustavách. Navíc život se opravdu umí přizpůsobit ledasčemu.

Existence vyvinuté civilizace ale není nutností, nebo spíš nemusí trvat dlouho. Podle jedné přednášky, kterou jsem nedávno viděla, se v každém systému pozoruje vývoj a pak deprese, takže to samotné časové okno u vyspělé civilizace nemusí být moc široké, respektive nemusí to být tak, že se vyvinula a pak tu je vyvinutá navěky. Logicky musí spotřebovat zdroje a pak skomírá, nebo už má jiné problémy, než hledat nějaký kontakt.

Nevěřím, že by civilizace letěla desítky tisíc let někam pryč, aby tam ukradla vodu, minerály nebo cokoliv jiného - tyhle věci jsou v každé soustavě a není nutno za nimi nikam létat. Příletu zlých mimozemšťanů se moc nebojím.

Krásný den, Milane, mějte se moc hezky, ať se daří.

Já myslím, že ten poměr 1:100 a tedy 14 blízkých civilizací by mohl být docela reálný. To číslo může být jakékoliv, protože je tam ještě x hvězd, které naše planety tranzitovat nevidí, a tedy x krát víc civilizací. To by už mohlo dát takovou slušnou Federaci. Kdo že byl ve Star Treku nejblíž Země? Vulkán? Nebo Andoriáni?

Krásný den, Petře, ať se všechno daří.

Velmi rád bych se dožil objevení mimozemské civilizace a ještě raději bych byl, kdyby se prokázalo, že jsou rozumnější než my ve smyslu respektování pravidla "žít a nechat žít".

Velmi pozorně, paní Dano, sleduji vaše skvělé články, i když se neozývám (bohužel, na rozumné reakce k věci jsou tu jiní, chytřejší...).

Čumák úspěšně přežil jednu vlnu hárání fenek (zažil jsem díky tomu balkonovou scénu jak z Romea a Julie: Dole kňučel Čumák a nahoře kňučela jeho oblíbenkyně. Potom se jal dobývat do hlavního vchodu do domu). No, a na dovršení všeho je tu druhá vlna...

Děkuju. Už jsem vás postrádala, Pavle, a doufala, že jste v pořádku.

Balkonová scéna musela být krásná. Nemají to ti psi lehké, počítám, že svého nedosáhli.

A vůbec to mají těžké... Máme tu za rohem krásného anglického corgie. Divila jsem se, že je poslední dobou takový netečný, posedává polehává, ani k vrátkům neběhá. Usoudila jsem, že už dospěl a zlenivěl. Ale majitelka mě vyvedla z omylu - on je teď vykastrovaný, chudáček. Ten už žádné balkónové scény hrát nebude... Přišlo mi ho líto...

Krásný den Vám i Čumáčkovi, mějte se oba moc hezky.

No nejvíc mne za studentských let pobavil sborník západních článků s kontra sovětskými, kde na západní článek: "Nebezpeční zelení mužíci"

Sověti kontrovali článkem: "Není třeba se bát vesmířanů."

To jsem neznala, ale může být že se historie vrátí v trochu jiné formě. Doufejme, že se do toho mimozemšťané nezapletou.

Krásný den, Martine, díky za návštěvu blogu.