Opět zajímavé a poučné, včetně diskuse.

Děkuju, jsem ráda, že se vám líbilo. Mějte krásný den, Milane.

Díky Dani za tento blog, to sklo je magické na první pohled. Na zámecké expozici v Nových Hradech v exponátech převažovaly vázičky, dózy ap. - kusy zlacené stylem napodobování starých antických motivů - zejména meandry. Bylo sice vidět, že jde o módní dekory z doby hraběte Buquoye, ale fakt krásné. Říkalo se že postup výroby se odehrával v novohradských lesích a byl tak náročný na čas i finance, že když se ztratil, tak už se to prostě později nepovedlo. Možná že záleželo na tehdy primitivních způsobech tavby neustále opakovaných, kdo ví... Už staří alchymisté věděli, že opakováním jednoduchých postupů dostatečně dlouho, dokáží vyrobit překvapivé věci. Např. těžkou vodu?? Neustálou destilací?? Teď nevím, jestli si to nepamatuji špatně a nekecám. Pozdravuji a díky.

Ano, také mi připadá, že měli nějaký speciální grif nebo trik, který byl "naučený" a odešel spolu s mistrem, který to používal. Možná se to sklo i kalilo, aby bylo méně náchylné, nebo mělo v sobě čistě náhodou nějakou příměs, která mu dávala lepší vlastnosti. Dnes se už ví, že stačí malounko určitého oxidu a hned vypadá věc jinak.

Jinak princip toho barvení známe i dnes, to by nebyl problém, daly by se vytvořit podobné věci, daly by se i "vytunit" tak, aby měly stejné vlastnosti - to by, myslím, také šlo. Hledala jsem to v předválečných knížkách, které popisují sestavy oxidů různých skel - ale už tehdy se s tím nikdo nezabýval. Nejspíš se to nikomu nevyplatilo.

Jsem ráda, že se vám líbilo a přeju moc hezký den.

Děkuju a přeju moc hezký den.

Ani jsem netušila, že jde o takovou vzácnost... Stojatky si pamatuju jen hnědé, i čirých bylo minimálně. Dnes už se moc nepřeplňuje.

To už je opravdu hodně dávno, vlastě přes 200 let. Na běžnou praxi by bylo myslím i dnes tohle sklo příliš drahé.

Přeju krásný den, ať se vám vydaří, Kláro.

Hyalitové sklo kdysi vyráběli i ve sklárně v Lenoře. Ta bohužel doplatila na divoké období privatizace a již neexistuje, ale ve sklářském muzeu v Lenoře je výrobky z něho možno vidět dodnes.

Kdysi, ještě za komančů, jsem byl na exkurzi v této sklárně a mistr, který nás prováděl, tvrdil, že se výrobní postup nezachoval. Dokázali zjistit přesně jeho chemické složení, ale ten postup výroby ne a ne napodobit. Ukázal nám i jejich výrobky, které na první pohled vypadaly stejně, ale mechanické vlastnosti hyalitu bohužel neměly - byly velmi křehké a při zahřátí samy praskaly.

Složení se dá zjistit, v tom nebyl problém, to věřím. Možná je nějak speciálně kalil. I když ještě lepší vlastnosti mělo prý to sklo ze Schwarzau.

Přeju hezký den a díky za návštěvu a zájem o věc.

Pěkný a zajímavý článek. Domníval jsem se, že to černé pozlacené "nádobí" na zámcích je keramika s černou glazurou a ono je to sklo. Pořád se člověk musí učit.

Jestli je to hodně malované a zlacené, tak je to spíš to sklo. Wedgwood dělal čistě černé věci, na vysokou teplotu vypálenou keramiku, ale tu poznáte lehce, protože je matná. Často to mělo dělat dojem, jako by to bylo z Asie, tedy mělo i takový východní vzhled. Tehdy to bylo moc moderní. Typické jsou černé konvičky na čaj s asijským vzhledem.

Přeju krásný den, Waldo, díky za milá slova. Ať se daří.

Dano, děkuji! Je vidět, že lidský mozek se dá využít i na hezké věci

Tohle staré sklo je skvělé. Přeju moc hezký den, Horste, ať se daří.

To je skvělé!

Existuje ještě daleko víc druhů takových uměleckých skel s podivným složením, hrabě také vyráběl různé předměty, které vzhledem připomínaly polodrahokamy. Tehdy se dělaly krásné barevné věci.

Přeju krásný den, Petře.

Děkuji

Rádo se stalo, přeju příjemný a hezký den.

Dobrý výlet do historie, moc dobrý. Rád jsem si početl, paní Dano.

Děkuju. Jsem ráda, že se vám líbilo, Pavle. Tohle téma si tu nedávno přála tuším paní Dana, průběžně jsem prošla německé zdroje.

Přeju moc hezký den.