Jednu věc pořádně
Podle posledních studií více učitelů z profese odchází než se do ní kvalifikuje, a tak se rozumné vedení škol snaží filtrovat nesmysly z vlády a podporovat učitele, kde může. Když se člověk totiž cítí oceněný, tak ho práce baví a jde mu od ruky lépe, než kdyby na něj celý den někdo řval, že musí dělat více a rychleji. Také proto jsme se v pracovní době zúčastnili série školení na téma rovnováha práce a odpočinku.
Nebudu zapírat, že se mně na ní nejvíc líbilo občerstvení; se spřátelenou školou jsme se střídali v hostování, a tak jsme se vzájemně předháněli v tom, kdo připraví lepší svačinky, což je zdravá soutěživost, která doslova nese ovoce. Naopak bych se obešla bez populární mindfulness a meditace, které byly součástí kurzu – coby křesťanka radši chodím s problémy a stresem rovnou k Šéfovi, než abych se v duchu brodila šustivým listím, navíc jak na mě někdo začne mluvit „uklidňujícím“ hlasem, vypínám a usínám. (Soudě dle lehkého chrápání vedle sedícího kolegy nejsem sama.)
Nesmírně mě ale v množství myšlenek a postřehů zaujala rada „každý den se soustřeďte vždy jen na jednu věc a tu dotáhněte až do konce.“ Nejdřív mi to přišlo naprosto triviální, ale potom jednoduše geniální – to když jsem si v duchu projela svůj běžný den a zjistila, že jsem velice dobrá v tom něco začít, ale už ne tak v tom dovést to do zdárného konce.
Například vyrábění nástěnky po vyučování: V 15.30 vypouštím děti domů, a ty, co mi tam zůstanou v 15.40, odvedu buď do družiny, nebo na zájmové kroužky, které se konají ve škole. Zhluboka vydechnu a jdu si uvařit čaj. Ve sborovně zapnu konvici a vzpomenu si, že jsem ráno poslala do tiskárny pracovní listy na zítra, a tak je jdu vytisknout. Přitom potkám kolegyni, která se chce na něco zeptat, a tak to probereme rovnou na chodbě. Díky tomu sice zapomenu na pracovní listy, ale ne na čaj, a tak se vracím do sborovny, jen si ještě skočím na záchod. Tam zjistím, že jsem dobrala poslední toaleták, což je šikovné, protože šedá rolička se vždy hodí na třídní vyrábění. Dodám nový papír, umyju si ruce a hned odnáším roličku do třídy, než ji spatří a vyhodí uklízečka. V kreativním koutku si všimnu neuklizených tužek, a tak je sbírám a dávám je tam, kam patří. Některé jsou už pěkně tupé, a tak jdu pro elektrické řezátko a připravím je na zítra pro mladou studentku, která ke mně chodí jednou za týden pomáhat. Vzpomenu si na ten čaj, ale předtím ještě mrknu na mobil a odpovím na pár zpráv.
Dojdu do sborovny a zjistím, že mi mezitím někdo vyfoukl uvařenou vodu, a tak znovu doplním konvici a jdu (opět) do tiskárny. Pracovní listy si odnesu do třídy, dojdu pro čajíček a usednu k počítači. Na nástěnku (která měla být hotová už před týdnem) potřebuju vytisknout písmenka a pár souvisejících obrázků. Nejprve však otevřu email, kdyby tam bylo něco důležitého. To je ovšem chyba, protože u mailu se zaseknu minimálně na dvacet minut.
Konečně tevřu stránku s barevnými písmenky a dlouho se rozhoduji mezi barvou, tématy a vzorky. Toto plýtvání časem si odůvodním tím, že na zdi třídy budu muset koukat pár týdnů, a tak se vyplatí investovat čas do nalezení něčeho, co ladí mémmu modrému oku. Kopírováním písmenek do Wordu vytvářím název, a už jsem asi v polovině nápisu, když v tom přijde kolegyně – kamarádka, aby se zeptala, jak jsem se dnes měla. Jak si tak hezky povídáme, všimnu si pracovních listů vedle ní a dojde mi, že k nim musím ještě připravit lepidla a nůžky. V Anglii totiž děti dostávají všechno ze školy, rodiče pořizují jen uniformy. Zatímco se kolegyně loučí, já dávám věci na stolky a hledám nová lepidla. Mezitím přijde jiná kolegyně, připomínající mi, že se blíží vánoční představení, a že musíme naplánovat zkoušky zpěvu. Obě si proto vezmeme své diáře a jdeme do kanceláře, kde sídlí velký celoškolní diář.
Cestou zpět do třídy mě napadne, že by bylo pěkné dát na nástěnku i pár fotek dětiček, a tak procházím stovky fotek a nadávám si, že jsem neudělala složku pro každé dítě, do které bych ty fotografie ukládala. Už jedenáct srpnů po sobě si slibuji, že letos budu opravdu konzistentní a snímky začnu třídit hned prvního září, a ne až v květnu při psaní slovních hodnocení. Jak tak ty fotky probírám, rovnou pár složek vytvořím, když už jsem tak v tom. Vybrané fotečky pošlu do tiskárny a na chodbě posléze potkávám školníka, který rádoby nenápadně zvoní klíči, a není to připomínka Sametové revoluce.
Je půl šesté a odcházím ze školy s frustrujícím pocitem, že jsem sice byla celý den na nohou, ale prakticky za sebou nemohu nic vykázat – a už vůbec ne tu nástěnku – a ještě si nesu práci domů. Jistě, práce je vždycky víc než dost a přerušení a vyrušení zákonitě přichází, ale kdybych se jasně soustředila na misi „nástěnka“, nezabila bych spoustu zbytečného času tříděním spousty zbytečných dopisů, papírů, fotek a tupých tužek. I doma bych nezačínala dělat třicet tisíc věc zatímco vybaluju nákup, ale prostě bych vyndala věci z tašek, a pak až dělala něco dalšího. Tohle totiž není multitasking, ale (ne)organizovaný chaos; hlavně že však dětem neustále opakuju, že si nejdřív mají uklidit jednu hračku, než si vezmou další!
Alena Damijo
Kovářova vánoční kobyla
Kovářova kobyla prý chodí bosa. Miluju česká přísloví a vidím v nich hlubokou moudrost věků, ale s tímhle jsem až do nedávna tak úplně nesouhlasila – přece když něco umím, tak tím spíš to udělám doma pro sebe a svou rodinu, ne?
Alena Damijo
Ha! Covid! Přišel nezván, nevítán
...domácnost mou otočil a mě tím vytočil! Po více než roce a půl pandemie jsem takto "mrazíkovsky" mohla poprvé zavřeštět i já. Byl pátek ráno, už jsme s dcerkou skoro připravené vyrazit do školy, a zatímco se dítě zubí,...
Alena Damijo
Být stále mlád
Nedávno jsem narazila na článek s titulkem „šik po čtyřicítce“. Ani nevím, o čem byl – jen ten název totiž zvednul ze židle mě i mé čtyři křížky, páč to znělo jako „i stará rašple se ještě může zatřpytit."
Alena Damijo
Halloween? Ne, děkuju
Anglie potemněla, a kam se oko podívá, tam svítí vydlabaná dýně, visí přerostlý pavouk a nebo straší zlý duch či ohyzdná čarodějnice. Přichází totiž noc děsů – Halloween, dlouho očekávaná zábava mladých věkem i duchem!
Alena Damijo
Jak být dobrým "školním rodičem"
Každý z nás chce pro své dítko to nejlepší a touží být nejúžasnějším rodičem pod sluncem. Ale uvědomujeme si, že ne každý takový milující rodič je zároveň skvělým „školním rodičem“? My učitelé bychom mohli vyprávět...
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Volby by s přehledem vyhrálo ANO, mimo Sněmovnu by zůstaly TOP 09 a lidovci
Sněmovní volby by v dubnu vyhrálo ANO s 32,5 procenta, ODS by měla 13 procent, SPD a Piráti shodně...
Protesty studentů eskalovaly i v Kalifornii, jeden člověk skončil v nemocnici
Na Kalifornské univerzitě v Los Angeles (UCLA) se v noci na středu střetli proizraelští a...
Amsterdam bojuje proti nerovnosti v močení. Vyčlení miliony na veřejné záchodky
Radnice v Amsterodamu po několikaletém nátlaku ze strany žen vyčlenila čtyři miliony eur (přes 100...
Kyjev na Rusko vyslal drony, balistická raketa v Oděse způsobila požár
Sledujeme online Ukrajinské drony v noci na čtvrtek poškodily energetickou infrastrukturu v západoruské Orlovské...
Prodej Rodinný dům, 112m2, Hluboká
Hluboká, okres Chrudim
3 990 000 Kč
- Počet článků 111
- Celková karma 8,92
- Průměrná čtenost 2008x
KNIŽNÍ VÝPLODY:
Anglické listí (2017)
Mé anglické sezony (2018)
Angličan v Česku aneb Czech Me Out (2019)
Češka v Anglii aneb T(r)ipy za všechny prachy (2021)
Rozmarná Anglie aneb Nikdy není tak zle (2023)
PŘIPRAVUJE SE:
Srdečné pozdravy z Řecka (Ikar, 07/24)
Detaily knih:
https://www.knizniklub.cz/autori/59210-alena-damijo.html
Kontakt: damijoa@gmail.com