Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Jak mi zapíchli manžela

Je to už pár týdnů, co se choť odebral na pravidelnou středeční hodinu studia Bible. Narvala jsem pětiletou dceru do postele, novorozence ukojila do říše snů a sebe jsem s vidinou klidného a uvolněného večera připojila na 

 

sociální síť. Manžel nebyl na biblické poprvé, zpravidla se vracel domů kolem půl desáté večer, je to od nás asi deset minut autobusem. Ten večer jsem si na Facebooku krásně popovídala s kamarády, a když jsme vytvořili asi 80 komentářů ke čtyřem různým statusům a několika fotkám, všimla jsem si, že už je deset a manžel stále nikde. Neznervóznilo mě to, třeba dlouho čeká na socku.

 

V půl jedenácté jsem už byla trochu překvapena, že ještě není doma, ale s mávnutím ruky „no jo, africký čas, že!“ jsem vesele pokračovala v mejdle na Facebooku.

 

V jedenáct jsem po chvíli hledání vyštrachala v koupelně na topení svůj mobil a vytočila manželovo číslo. Mobil vyplý, uvítala mě hlasová schránka.

 

Ve 23.10, 23.20 a 23.30 mě nadále vítala hlasová schránka.

 

Po půl dvanácté jsem začala vzpomínat na všechny vraždy, které se v naší čtvrti, jež svou kriminalitou převyšuje i britský průměr, za posledních pár let udály, a s chmury si připomněla, že drtivou většinu pachatelů jakož i obětí tvořili muži afro-karibského původu. Máte-li za manžela Nigerijce, není to zrovna růžová vyhlídka, ale snažila jsem se utěšovat tím, že většinou se zapichují či střílí teenageři, kteří si tak vyřizují důležité účty mezi svými gangy. Nemohu říct, že mě to dvakrát povzbudilo.

 

Ve 23.45 jsem si dala horkou sprchu a namazala se uklidňujícím heřmánkovým sprchovým gelem. Neuklidnil mě.

 

Pak jsem co pět minut vytáčela manželovo číslo, ale stále znovu a znovu mě vítal jen bodrý choťův hlas ve schránce.
Začala jsem uvažovat o zavolání policie, ale nebyla jsem si přesně jistá, co by mi na to, že se má drahá polovička ještě nevrátila domů, řekli; respektive byla jsem si téměř jistá, že by mi doporučili, ať vyčkám, že se asi někde zdržel.

 

Přes veškerý adrenalin, který mi rychlostí malého tornáda proudil po krevním oběhu, jsem se rozhodla, že si půjdu lehnout. Samozřejmě jsem ale nedokázala usnout, protože už jsem si byla téměř jistá, že manžel přeplaval na druhou stranu řeky, a přemýšlela jsem, jestli se stal obětí nože či střelné zbraně, jestli to byla náhoda nebo jestli zaplatil cenu nejvyšší za to, že se zase ozval vůči nějaké nepravosti, tak jako byl před lety v narvaném autobuse ubodán pán, který naznačil mladým hochům, že kouřit v autobuse marihuanu asi není úplně nejlepší nápad.

Chvíli jsem zafilosovala nad tím, jestli chudák manžel moc netrpěl, načež jsem se pustila do plánování pohřbu. Byla jsem ráda, že máme pohřební službu nedaleko od domu, a doufala, že mají zkušenosti s lidmi jako já, kteří jsou v organizování pohřbů (díky Bohu!) úplně nezkušení. Zadoufala jsem, že mě díky tomu nenatáhnout. Poměrně dlouho jsem se pak obírala myšlenkou, jaký pohřeb udělat. Malý, nebo velký? Pozvat jen rodinu, nebo
i přátele? Když už jsem byla tak rozjetá, zašla jsem do detailu a začala řešit, jestli svým holčičkám sehnat čené šaty, nebo jestli takhle malé děti mohou jít v civilu.

 

A jak to vlastně všem oznámím? Rodině zavolám, to snad zvládnu, ale ostatním? Mám to napsat do statusu na Facebook? Nebo si snad změnit stav z „vdaná“ na „ovdovělá“? Je tam vůbec stav ovdovělá??

 

A pak přišlo dilema téměř nejhorší – co já sama se dvěma dětmi, kam dám několikatýdenní Petrušku? Budu muset jít do práce ještě před prázdninami, abych dostala zase plný plat, nebo sáhnu do úspor a zůstanu s ní doma až do konce listopadu, kdy mi skončí placená mateřská?

 

V neradostných úvahách, při nichž mi tekly slzy jako hrachy, jsem zřejmě usnula. Vzbudila jsem se ve čtvrt na dvě, protože Petruška sebou začala mrdlat, což je znamení, že se obsah žaludku vyprázdnil a chce dotankovat. S hrůzou jsem si uvědomila, že postele vedle mě je stále tak krásně ustlaná, jako byla předešlého rána, a bylo mi jasné, že je konec. Proběhla jsem celý byt, kdyby náhodou manžel třeba mezitím přišel a vytuhnul v obýváku u televize, ale vše bylo zlověstně přesně na tom místě, kde jsem to já večer předtím nechala.

 

Vzala jsem do ruky telefon a vytočila manželovo číslo. Hlasová schránka. Jala jsem se volat policii. Neudělala jsem to proto, že jsem si najednou nebyla úplně přesně jistá, kde se vlastně to místo, kam šel na biblickou, nachází. Začala jsem depresivně kojit.

 

Najednou jsem zaslechla nějaký zvuk. Ano, byl to ten zvuk, který jsem si už několik hodin přála slyšet – šramocení klíče v zámku. Zadoufala jsem, že to nejsou manželovi vrazi, kteří mu ukradli peněžensku s librou padesát a také klíče, a k ruce si připravila telefon s prstem připraveným na čísle devět, abych dokázala bleskurychle vytočit tísňové volání, jež je v Británii 999.

 

Vzápětí jsem telefon s úlevou odhodila – byl to manžel!!!! Vyběhla jsem mu radostně vstříc a během jedné sekundy ho jak nadšeně uvítala, tak mu vynadala, kde byl tak dlouho, že jsem mu asi čtyřicetkrát volala a málem umřela strachy.

 

Má druhá polovička odpověděla, že změnili program a místo studia Bible byla modlitební, která trvala od devíti do dvanácti, a pak že dlouho čekal na autobus. Položila jsem nejlogičtější možnou otázku, proč mi teda nezavolal?!?!

 

„Nechtěl jsem tě budit“, odpověděl s láskou.

 

Myslela jsem, že ho zabiju...

Autor: Alena Damijo | pondělí 18.7.2011 14:38 | karma článku: 28,12 | přečteno: 3493x
  • Další články autora

Alena Damijo

Co děláš na letišti?

Jak je možné, že už je konec prázdnin, když teprve nedávno začaly? (Být to školní rok, tak je teprve druhý týden a čas se vleče jak hlemýžď na písku.) Tak se pochlubte, kdo byl letos odvážný a cestoval do zahraničí? Adrenalin, že?

31.8.2021 v 10:45 | Karma: 21,06 | Přečteno: 695x | Diskuse| Cestování

Alena Damijo

Pohodový (?) rodinný výletík

Je jaro, anglické lesíky zfialověly záplavou zvonečků, a my vyrazili mezi stromy nadýchat se bio kyslíku a uvrat tradiční rodinný snímek s kobercem flóry. Usměvavá fotka zalitá sluncem evokuje poetické zdání pohodového výletíku,

11.5.2021 v 10:45 | Karma: 24,34 | Přečteno: 534x | Diskuse| Ona

Alena Damijo

Služebníček, Vaše Veličenstvo!

Po osmnácti letech v Anglii jsem se stala britským občanem. Jsem sice chudší o víc než čtyřicet tisíc korun, ale zato bohatší o půl království. A to je jistě k nezaplacení! (Aspoň do doby, než přijde další hypoteční splátka...)

16.4.2021 v 12:22 | Karma: 28,45 | Přečteno: 1086x | Diskuse| Cestování

Alena Damijo

Rok 2020 neodepíšu

Všichni tvrdí, jak byl tento rok úděsný, a spousta lidí říká, že ho ani nebude „počítat“ a odepíše jej jako ztrátový. Jestli mě však rok 2020 něco naučil, tak je to především pravdivost tvrzení, že když nejde o život, jde o bobek.

29.12.2020 v 10:30 | Karma: 24,67 | Přečteno: 591x | Diskuse| Ona

Alena Damijo

Narození Páně v londýnské základní škole

Anglické základky mají dlouholetou tradici dětských vánočních her o narození Krista, kterou letos poprvé ohrozil až nechvalně proslulý Covid. V naší londýnské škole se na představení spojují malí předškoláci s "velkými" prvňáky,

18.12.2020 v 10:30 | Karma: 27,52 | Přečteno: 1086x | Diskuse| Ona
  • Nejčtenější

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů

29. dubna 2024  6:21,  aktualizováno  13:19

Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...

Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let

1. května 2024  12:58

Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...

To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce

1. května 2024  10:17

Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...

Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP

1. května 2024  15:38

V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...

Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka

2. května 2024  5:42,  aktualizováno  20:58

Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....

Proč mají Japonsko a Indie problémy? Protože jsou xenofobní, kázal Biden

2. května 2024  20:57

Americký prezident Joe Biden označil Japonsko a Indii za „xenofobní“ státy, které nevítají...

„Můžete nás grilovat.“ Koalice SPOLU zahájila kampaň u piva a klobás

2. května 2024  20:41

„Ááá, náčelník přijíždí,“ zahlásil europoslanec ODS Alexandr Vondra. K poděbradské kolonádě, kterou...

Na Plzeňsku hořela hala sklárny, oheň zasáhl třetinu střechy

2. května 2024  18:22,  aktualizováno  20:15

V Heřmanově Huti na severním Plzeňsku hořelo v areálu sklárny. Podle informací iDNES.cz od hasičů,...

  • Počet článků 111
  • Celková karma 9,52
  • Průměrná čtenost 2008x
Vždycky jsem milovala knížky a nesnášela cizí jazyky, a tak jsem vystudovala bohemistiku. Bůh má však smysl pro humor: Původně roční aupairský pobyt v Londýně se protáhl na víc než dvacet let, a aby té jazykové ironie nebylo málo, jsem zástupkyní ředitelky na místní základce a učím číst a psát malá Briťata. 
 

KNIŽNÍ VÝPLODY: 

Anglické listí (2017)
Mé anglické sezony (2018)
Angličan v Česku aneb Czech Me Out (2019)
Češka v Anglii aneb T(r)ipy za všechny prachy (2021)
Rozmarná Anglie aneb Nikdy není tak zle (2023)

PŘIPRAVUJE SE:
Srdečné pozdravy z Řecka (Ikar, 07/24) 

Detaily knih:

https://www.knizniklub.cz/autori/59210-alena-damijo.html

 

Kontakt: damijoa@gmail.com