Svůj první článek, který vydám veřejně, bych ráda věnovala mužům, kteří se do historie nezapsali hrdinskými činy ani nenapsali geniální román nebo operu, nýbrž jen tím, že byli.
Kastráti byli fenoménem takřka 150 let (1650 - 1800). Dominovali opeře jako hrdinové a bohové ale i jako křehké ženy, protože ne všude mohly v druhé polovině 17. století vystupovat ženy. Doba těchto ,,polomužů'' byla dobou největšího rozkvětu opery ve všech jejích podobách a útvarech. Jak tento fenomén vlastně vznikl ?
Jak jsem již zmínila, v některých státech bylo podle církevních zákonů zakázáno veřejné vystupování ženám. Úlohu sopránu zastupovali mladí chlapci před pubertou. I přesto, že církev kastraci odsuzovala, první kastráti vůbec získali stále zaměstnání již v 16. století ve sboru Sixtinské kaple. Následovníky těchto prvních kastrátů mohl slyšet ještě Felix Mendelssohn Bartholdy při jeho návštěvě Vatikánu roku 1831. Poslední kastrát kterého můžete slyšet na dodnes existující nahrávce, Alessandro Moreschi, zemřel až roku 1922.
Tato doba rozkvětu měla bohužel i temné stránky. V Itálii bylo ročně vykastrováno až 1000 chlapců. Často pocházeli z chudých početných rodin, rodiče podstoupili tuto oběť s vidinou peněz z případné slávy svých potomků, jak už to ale bývá slavný nemohl být každý z chlapců, mnozí z nich ani neuměli zpívat. Zákrok kastrace byl velmi nebezpečný a samozřejmě bolestivý, prováděl se pěti až osmiletým chlapců bez jakékoli anestezie.
Když měl chlapec štěstí a uměl zpívat, neměl zdaleka vyhráno. Zpěv nebyl pouze o dokonalé technice dlouhých tónů a bravurních koloraturních ozdob, ale také o schopnosti probudit v posluchači skutečné emoce. Nejvýznamnějším centrem kultu kastrátů byla Neapol. V 18. století zde stály 4 konzervatoře. Skladatelé z celé Evropy si sem jezdili vybírat zpěváky. Nejprestižnějším učitelem, který byl zároveň i skladatelem byl Nicola Porpora.
V dnešní době se hlasu kastrátů nejvíce přibližují kontratenoři. Jejich hlas není zdaleka tak čistý, protože tvoří tony speciální falzetovou technikou. Pro ženy sice není problém rozsah a čistota tónu, za to mají problém s dechem. Jen pro srovnání nejznámější kastrát všech dob Carlo Broschi zvaný Farinelli dokázal držet tón více než minutu zatímco průměrná sopranistka jen zhruba polovinu.
V odkazu naleznete nahrávku posledního kastráta Alessandra Moreschiho:
https://www.youtube.com/watch?v=KLjvfqnD0ws
Zdroje:
Dějiny hudby III. díl, Ladislav Kačic, 2009 Ikar
Mozart, Paul Johanson, 2014 Barrister & Principal
The Opera Companion, George Martin, 1988 Dodd, Mead & Company New York
