Násilí. Chaos. Bezpráví. To vše za pozlátkem rovnosti pohlaví, ras, sexuální orientace a bůhví čeho dalšího. Vítejte ve světě levicového aktivisty.
Z výčtu článků v liberálně orientovaných médiích lze pozorovat jisté sympatie nemalého množství novinářů k různým protisystémovým skupinám, které stojí nejen proti autoritám státního zřízení, ale i proti konzervativním, vlasteneckým a v neposlední řadě také náboženským kruhům.
Tyhle skupiny měly obrovský vliv a fanatické stoupence takřka za každého režimu. Mimo toho, který vládl v Německu během let 1933-45.
Hlavní náplní těchto pouličních buřičů a samozvaných revolucionářů bylo vyvolávat násilné rozepře mezi dělnickou třídou a rolníky na jedné straně a buržoazií a statkáři na druhé straně, přičemž to vše shrnuli do jednoho termínu, který je dlouhá desetiletí znám jako "třídní boj". Tento termín se ujal hlavně v dobách vlády komunistů.
I v tehdejším socialistickém Československu měli jedinci, koketující s myšlenkou radikálního levicové aktivismu, své bohaté působiště a nerušeně rozvíjeli své obzory v mládežnických a později i stranických strukturách a organizacích KSČ, které pak uplatnili v bezpečnostních složkách, jako byla SNB nebo StB.
I dnes, po třiceti letech pádu socialistického molocha, bychom našli zástupy fanatických přisluhovačů bývalého režimu, kteří si za svůj cíl umanili rozdmýchávat sociální rozepře a brojit proti systému, který jim vzal vítr z plachet, no přesto jim umožnil nejen právo shromažďovat se, zabírat veřejná prostranství, narušovat mítinky jiných politických stran a uskupení, ale i ničit veřejný majetek. Lze je najít napříč politickým spektrem.
Ne tak dávno byla během pochodu sodomitů v Praze zadržena mladá dívka, která svým transparentem (bůhví proč psaným v anglickém jazyce) vybízela k násilí vůči policii. Působilo to docela komicky, když se na jedné straně zaštiťuje ideologií, hlásající nenásilí a pacifismus, a na druhé straně by nejraději viděla, kdyby se člověk, jehož pracovním úkolem je pomáhat lidem v nesnázích a chránit bezpečnost, uškvařil v ohni za pomoci tzv. Molotovových koktejlů.
Nejnebezpečnější jsou ovšem tehdy, pokud jsou součástí parlamentu, krajských a okresních výborů, čímž je jim umožněno podílet se na rozhodování o chodu státu, měst a obcí.
Kam tahle benevolence státních úředníků vůči řádění rudé fronty povedla, nám ukázaly dějiny...
