Opravdu dnes smí být v televizi každý? Je vhodné, aby bylo vysílání televizních pořadů s násilným a sexuálním obsahem přístupné dětem a mladistvým před 22. hodinou? Jaký vliv má na společnost vysílání závadných programů v TV?
Doby, kdy bylo účelem televize pravdivě informovat veřejnost o politických a společenských událostech, resp. poskytnout divákovi zábavu decentní formou, jsou již evidentně dávno pryč.
Postsovětská éra přinesla kromě svobodného přistupu k informacím také mnoho faktorů, které negativním způsobem ovlivňují veřejné mínění. Tím nejzásadnějším je liberalizace mediálního trhu.
Když si člověk vzpomene na dobu, kdy otylí, rudolící dědulové mávali rudými knížkami na stranických sjezdech, bušili pěstmi do stolu, nebo se líbali s jinými děduly a to vše za přítomnosti kamer, a pak to srovná s dnešní televizní kulturou, tak si musí připadat docela nepatřičně.
Po tzv. sametové (hojně se užívá i název kabátové) revoluci došlo k něčemu, co tehdejší veřejnost nepoznala. Přišla éra soukromých TV stanic. To by ani tak nevadilo, kdyby ovšem nad jejich programovou strukturou dohlížel státem zřízený aparát, v tomto případě Ministerstvo kultury (dále jen MK) tak, aby nebyly ohroženy základní morální principy. Že je úroveň programů, vysílaných komerčními stanicemi, dlouhodobě pod úrovní toho, co se kulturou a zásadami morálních principů dá nazvat svědčí, že si dámy a pánové z MK své povinnosti prostě a jasně neplní...
