Lyžníci v Itálii dávno dolyžovali, ale plaváčci tady v Americe dál vesele plavou koronaviru navzdory. Jsou přece jarní prázdniny.
Neradostně zírám do lednice. Nakoupil jsem a lednice je plná, jak dlouho nebyla. Spíž doslova přetéká. Nic z toho, co máme doma, mě ale kupodivu neláká. Mám chuť na sekanou. A to strašnou. Snad bych si pro ni mohl dojít. Anebo bych mohl být zodpovědný a zůstat doma. Taková takřka hamletovská otázka: jít či nejít.
Nemohu se rozhodnout. Na jedné straně sekaná, na druhé svědomí. Zbytečně riskovat zdraví své a ostatních. Ta sekaná ale tak voní. Cítíte ji? Já rozhodně ano.
„Potřebuješ něco koupit?“ zeptám se Arleny v naději, že souhlasně odvětí a já tak budu moci obelhat své svědomí. Do krámu půjdu přece kvůli ní.
Prý nepotřebuje, neboť jsme vše potřebné včera nakoupili. A to proto, abychom pár dní nikam nemuseli.
„Já vím,“ odtuším a z lednice vyndám hermelín. (Samozřejmě, že to není skutečný český Hermelín, ale francouzský Camembert.) Ukrojím si k němu kus včerejšího chleba a usednu k Arleně na gauč. Dívá se na zprávy. Paní na obrazovce zrovna vypráví o rozrůstající se nákaze. Kolik nemocných přibylo za den a za týden. Na závěr nás poprosí, ať pokud možno zůstaneme doma.
Dobrá, pomyslím si a zakousnu se do sýra.
Ještě jej ani nespolknu, když se scéna v televizi pozmění. Místo paní ve studiu, vidím přelidněnou pláž. Hlava na hlavě. Někteří plavou, jiní se opalují, další v baru přes ulici vesele popíjejí. Samí studenti. Dva z nich se televizní reportér rozhodl vyzpovídat. Pohledný chlapec a ještě pohlednější dívka. Culí se na kameru a pózuje. Reportér se jí ptá, zda by v době epidemie neměla pozměnit své chování. Dívka jen zavrtí hlavou a razantně odvětí: „Vždyť jsou jarní prázdniny! A zprávy o té nemoci jenom přehání.“ Chlapec jí sekunduje. „Není se čeho bát!“ řekne a uvědoměle dodá: „A navíc, jsou vážnější věci, o které se prvně musíme postarat, jako světový hlad a chudoba.“
Beze slova vstanu a odložím talíř.
„Kam jdeš?“ zeptá se mě Arlene, když si všimne, že sahám po bundě.
„Pro sekanou a pro pivo.“
