Život v tichu

Dostal se mi do rukou text, který mě velmi oslovil. Kdysi dávno, ve dnech, kdy ještě neexistovaly telefony a bezdrátová komunikace, existovala na světě jakási zóna ticha, jež pokrývala Zemi přikrývkou ticha a klidu.

Nesla v sobě přání a modlitby těch, kteří se snažili vést dobrý život, svatý život, a pomáhala rozptýlit strachy těch, kteří si dělali obavy o budoucnost. Tato zóna ticha umožňovala, aby komunikace mezi nebesy a Zemí probíhala hladce, neboť ještě nebyla narušována pozemskými komunikačními prostředky, a jednotliví lidé měli hlubší vztah k okolnímu neviditelnému světu než k hlasu na druhém konci telefonní linky. Již dlouho tomu tak není. Hluk lidských záležitostí nahradil ticho sfér, jimž mohli lidé naslouchat. Vytíženost prací na počítači nahradila klidná odpoledne, jež jste trávili sedíce pod stromem nebo naslouchající zurčení potůčku. Hluk vytvořil strach ze samoty, protože v takové chvíli nejste ve spojení s ostatními. Myšlenka těsného duchovního kontaktu se sebou samotnými a s Bohem byla nahrazena potřebou být v neustálém spojení s ostatními, s prací, se světovými událostmi, s těmi nejnovějšími trendy na trhu akcií a podobně. Seznam je nekonečný. Smysl ticha a ztišení spočívá v rozšiřování individuálního vědomí, aby lidská bytost mohla být vyživována z hlubšího zdroje. Tento zdroj existuje neustále. Avšak bez onoho ticha je často těžké slyšet, co nám říká, neboť vnější hlasy a zvuky se dožadují naší pozornosti a je mnohem snazší je slyšet. Vyhýbání se tichu se rozšířilo na celý způsob života lidí, kteří se pyšní tím, že jsou pořád zaměstnáni. Stalo se epidemií v kultuře, která se pyšní, že toho spoustu zvládne a stoupá po žebříčku vnějšího úspěchu, hodnot, vzdělání, dosažených úspěchů, slávy, atd. Existuje však také vnitřní žebříček dosažení a úspěchů, který nelze nikdy tímto způsobem objevit, neboť nestoupá vzhůru, nýbrž do hlubin - do hlubin naší bytosti, až k nejzákladnějším aspektům a prvkům, z nichž sestáváme, až do podoblasti myšlenek, do míst, kde již na myšlenkách nezáleží a skutečným se stává pouhé ,,bytí" samo o sobě. Tento žebříček navazuje spojení s hlubinami naší duše a přibližuje nás světu smyslu života a - vskutku - účelu, k němuž byl každý z nás stvořen. Vnitřní žebříček nás odvádí od rozptýlení a vzruchů vnějšího života do tiché zóny věčnosti. Je zapotřebí vnášet ticho do našeho života, abychom mohli dosáhnout hloubky. Mělo by plynou jako tajná řeka mezi naší duší a vnějším vyjádřením této duše. Věnujeme-li určitý čas tomu, abychom se ztišili, oživuje to naši mysl, utěšuje naše srdce, osvobozuje nás to a přidává to chuť do života a radost k jakýmkoliv činům, které může být zapotřebí podniknout v jiném okamžiku. Vymaňuje nás to z povrchní existence a přivádí k hlubšímu poznání sebe sama. Ticho převádí jazyk duše na vnímání cíle a vedení v našich vnějších aktivitách, takže se význam všech věcí a záležitostí obohacuje, a náhodná gesta nebo činy se minimalizují. Tímto způsboem ticho přispívá prohloubení smyslu života. Není možné, aby se společnost ponořila do vyššího stavu vědomí, aniž by se jednotlivci stali vědomějšími si sebe samotných - toho, kdo doopravdy jsou, nikoliv toho, kým byli učeni, že jsou, nebo kým jsou ve svých představách. Pro zdravý vývoj celé naší bytosti je nezbytné vpustit do atmosféry našich životů ticho a chvíle na ztišení, stejně jako je pro zdravý vývoj našeho těla nutná potrava. Obojího je třeba k vytvoření propojení duchovních částí s těmi hmotnými, aby mohlo všechno, co existuje na vnitřních úrovních jako Božský dar a nadání, nalézt způsob svého vnějšího vyjádření. Dokud se jednotliví lidé nenaučí vážit si sebe sama natolik, aby si ve svém životě uchovávali prvek ticha, bude život nadále směřovat k tomu povrchnímu a lehkovážnému… a bude se vzdalovat domu hlubokému a podstatnému. Ticho a ztišení je cestou k duchovnímu růstu, ať již je nalézáme tichým rozjímáním, meditací nebo posezením u řeky a pozorováním nebe. Ticho člověka spojuje s jeho duší a obnovuje potřebnou rovnováhu v životě, aby byl živ, tak jak má. Zdroj: Julie Redstone