Když ne program, tak co?

Svět kolem nás je dokonale naprogramovaný. Každá země i každý region, každá vesnička na Moravě a každá rodina. Když se narodíme, je pro nás všechno připraveno.

Ví se, co může nebo nemůže v našem životě být, jaké náboženství pro nás je to správné, jaká škola pro nás bude ta pravá, jaké hodnoty je potřeba do nás dostat, jaké jídlo máme jíst a jak se máme chovat ve všední den a jak v den sváteční. Většina rodičů, škola a vůbec lidé kolem nás mají jediný zájem, vychovat z nás člověka, který toto všechno příjme a neustálým opakováním tyto programy dostane do své hlavy. Přitom stačí popojet o pár kilometrů dál a řada věcí je jinak. Z dítěte ale nelze vychovat někoho, kdo nebude podobný všem ostatním. Jako děti jsme neměli toho mnoho do povězení, dost dobře jsme si nemohli vybrat , čemu věřit a čemu ne, nemohli jsem vyrušit nebo vytvořit některé zásady. Mohli jsme akorát konstatovat, že to tak asi dělají všichni. Rodina, škola a další stále navyšovali své snahy vychovat nás tak, abychom splnili očekávání všech! Uznávaný program v mém mládí byl vystudovat vysokou školu, po promoci se vdát, stihnout porodit dítě do pětadvaceti, nastoupit do dobré práce, mít vlastní dům. Byt se v té době nedal koupit, tato možnost bydlení spadala do nišší kategorie, pokud se nejednalo o byt ve velkém městě. Tato verze už vyžadovala vlastnit chatu. Dodali jsme k tomu auto a všichni byli rádi. To byl model před více než dvaceti lety. A my jsme tato očekávání plnili, protože když se nám to dařilo, byli jsme oceňování, když jsme s, čekal nás trest v podobě neuznání. Čas pokročil. Mluvíme o svobodě, ale předem vytvořené programy zůstaly a dále obecně platí návody na život. Nikdo se ani neobtěžuje pomyslet na to, že bychom mohli chtít něco jiného. Splňujeme dále všechna očekávání, protože se nám líbí respekt, pochvala a ocenění. Pokud bychom vybočili, všichni budou přesvědčení, že s námi není něco v pořádku. Nechtěli jste dělat, to co děláte, ale očekávalo se to od vás? Nechtěla jste se vdávat, ale už jste měla dost tlachání celé rodiny na toto téma? Museli jste se vrátit po několika letech ze zahraničí, protože bylo třeba postavit dům? Narodil se vám potomek v době, o které jste si mysleli, že ještě není ta správná, ale vaše okolí už delší čas vykládalo, že vaše manželství je nějaké divné? Udělali jsme všechno, co chtěli. Bohužel, časem tento proces dojde tak daleko, že přestaneme být sami sebou a jsme stále více někým, kdo splňuje očekávání. Svoje role však hrajeme dál. Máme strach z odmítnutí a bojíme se narušit vztahy s lidmi. Můžeme se dopracovat až k pocitu, že vlastně trpíme a obviníme všechny a všechno kolem, jenom ne sami sebe. Máme strach žít život, který bychom chtěli. Bojíme se akceptace a názoru jiných. Bojíme se zranit lidi, pro které toto role hrajeme. Chceme být ideální v jejich očích, ale nevíme, že to není možné. Není možné být dokonalý, když odmítáme sami sebe a své pravdivé vnitřní já. Bojíme se vlastně po celou dobu, aby někdo nepřišel na to, co všechno hrajeme. Systém, před kterým se stydíme, však není náš. Ten už tady na nás čekal. Žádný trenér ani mentor nemohou na vašem životě nic změnit. Mohou pomoci, ale změnit věci musí každý sám. Rešením je rozbití některých programů, kterým doopravdy věříte a na jejich místo vložit nové. Takové, které z vás udělají silného a pravdivě šťastného člověka. Už svatý Augustin pravil: „Nehledej ve vnějším světě, ale obrať se do sebe samého, protože pravda spočívá uvnitř člověka.“