Zrušení DS bylo přesně podle zákona. Demokracie a svoboda se může těšit, že v tomto případě bylo lpěno na právním řádu ČR a je to tak správně. Některé hysterické hlasy o tom, že rozhodnutím NSS došlo ke ztrátě svobody, či dokonce porušením demokratických principů svědčí spíše o tom, že demokracie v ČR stále nebyla plně pochopena a někteří lidé si jí dokonce pletou s anarchií.
Demokracie znamená vláda lidu, v případě ČR se jedná o zastupitelskou demokracii, reprezentovanou orgány jako je parlament, soudy apod. V demokracii se menšina, v rámci daných politických organizačních struktur, podřizuje rozhodnutí většiny a tato většina je zároveň zavázána k respektování nezadatelných práv menšin a jednotlivců. Jedním z hlavních znaků demokracie je tedy zajištění a ochrana lidských práv - v našem státě reprezentované především Ústavou, Listinou základních práv a svobod, mezinárodními smlouvami, Úmluvou o právech dítěte a zejména evropskou Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (tuto úmluvu vykládá a aplikuje Evropský soud pro lidská práva). Jedním z principů demokracie je tedy NEDĚLIT lidi podle etnického klíče.
Dle zákona, důvod k rozpuštění politické strany vyplývá z kumulativního splnění několika podmínek: 1) zjištěné chování politické strany je protiprávní, 2) je této straně přičitatelné, 3) představuje dostatečně bezprostřední hrozbu pro demokratický právní stát a 4) zamýšlený zásah je přiměřený sledovanému cíli, tzn. není narušena proporcionalita mezi omezením práva sdružovat se v politických stranách a zájmem společnosti na ochraně jiných hodnot.
Z citovaných projevů představitelů DS a programu DS Soud zjistil, že DS přisuzuje určitým sociálním skupinám definovaným na základě etnické příslušnosti negativní charakteristiky, podobně jako cizincům, celkově pak projevy směřují k vyvolání pocitu ohrožení z těchto skupin a nepřátelství vůči nim. Na základě rozboru článků, rozhovorů a vystoupení představitelů DS Soud učinil dílčí závěr, že projevy DS, směřují k vyvolávání rasové a sociální nesnášenlivosti. Dělnická strana se zobecňujícím a paušalizujícím způsobem vymezuje vůči romskému, vietnamskému a židovskému etniku, stejně jako vůči homosexuálům, přistěhovalcům a obecně lidem odlišné barvy pleti, o nichž hovoří vždy negativně jako o parazitech, povalečích, nepřizpůsobivých apod. se současným vytvářením dojmu, že se jedná o skupiny, které směřují k ovládnutí světa a Evropy, utlačují „bílou slušnou většinu“, žijí na její úkor, a tato většina je odsouzena k zániku nebude-li se bránit. Zde Soud zdůrazňuje, že se v podání DS již nejedná o jinak přípustnou kritiku reálných společenských problémů, ale o zcela neakceptovatelné vyvolávání nenávisti.
Soud se zabýval také zmínkou o národním socialismu jako alternativě k polistopadovému systému. Budeme-li polistopadovým systémem rozumět systém společenského a politického uspořádání, ergo demokratický právní stát, je třeba připomenout, že prizmatem Ústavy tento systém nemá alternativu a odstranění jeho podstatných náležitostí je nepřípustné (článek 9 odst. 2 Ústavy).
Dílčí závěr Soudu ohledně návaznosti na hitlerovskou stranu NSDAP (zakázanou v Německu po 2. světové válce) je takový, že Dělnická strana ve svém programu a projevech navazuje na ideologii německého nacionálního socialismu a zároveň je tento její postoj v ideovém souznění s obdobným postojem Národního odporu (krajně pravicová neonacistická organizace)
Z výše zmíněného vyplývá, že byly naplněny 4 body nutné ke zrušení politické strany tak, jak je definuje český právní řád. Program, projevy a celková prezentace DS porušuje v několika bodech Listinu základních práv a svobod, dokonce porušuje i Ústavu ČR, Soud dokázal přičitatelnost těchto činů DS a zároveň byla dostatečně prokázána hrozba pro demokratický právní stát a konečně, rozhodnutí o zrušení DS by mělo být vnímáno ve smyslu: Právo sdružovat se v politických stranách není porušeno, je ale potřeba dodržovat zákony ČR. Vláda se tedy zachovala přesně v duchu demokracie a právního řádu ČR a podala návrh na zrušení DS, který posléze Soud uznal za předmětný a DS zrušil. Zákony byly přijaty v demokratické společnosti, a proto je potřeba tyto zákony dodržovat. Je rozhodně legitimní případně usilovat o jejich změnu, ale v současném stavu lze popsat postoj vlády a soudu za navýsost demokratický.
Můžeme se filozoficky bavit co je lepší, zdali nechat absolutní průchod svobodě slova a v tom případě si nechat např. v klidu nadávat, dehonestovat, urážet se, či jinak slovně napadat a vyhrožovat, nebo se chovat civilizovaně a takovéto chování potlačovat. Představte si případ, kdy k vám někdo přijde domů a bude urážet vaši rodinu, případně jí bude vyhrožovat. Taky si budete přát, aby byla zachována svoboda slova, či se budete snažit tomu zabránit? Některé věci jsou prostě nepřípustné a mělo by být zájmem společnosti je potlačovat. Chápu a uvědomuji se, že ve společnosti je mnoho problémů, na které DS upozornila a které je potřeba řešit, ale přístup a způsob jakým chtěla problémy „řešit“ DS, je v rozporu s demokratickým právním státem.
V Německu byla po 2. Světové válce zrušena Hitlerovská NSDAP, na kterou DS navazuje - máte pocit, že by demokracie v Německu byla nyní slabší? Já si to nemyslím. Demokracie se musí umět bránit a v tomto smyslu mi zrušení DS připadá jako správný krok, je potřeba ukázat, že společnost nestojí o nacionalisty navazující na Hitlerovskou partaj, stranu která hlásá rasismus, šovinismus a xenofobii. Ostatně na tom se obě skupiny (podporovatelé zrušení DS a zastánci zachování DS) shodují: rasisty, neonacisty a xenofoby zde mít nikdo nechce!
Použité zdroje:
Rozhodnutí NSS: http://www.nssoud.cz/docs/Delnicka_strana_original.pdf,
Zákon č. 424/1991 o Sdružování v politických stranách a v politických hnutích,
Ústava České Republiky, Listina základních práv a svobod,
Wikipedie, webové stránky DS
