Zneužívání, méněcennost a násilí

Byli jste někdy zneužívání? V jaké situaci v životě? V sexu, v práci, od kamarádů, rodičů?  A jak jste reagovali? Co jste cítili? Když se dostaneme do situace, kdy nás někdo použije k něčemu, co se nám nelibí, máme dvě možnosti, jak reagovat. Můžeme mlčet a situaci snášet (trpět), nebo se začneme bránit a řekneme: "Nelíbí se mi co děláš."

1) Můžeme mlčet a situaci snášet (trpět).

Rozhodneme se, že zneužití nechceme vidět, nechceme ho ani označit, ani pojmenovat. Nebudeme se vůči pachateli bránit. Nevyužijeme svou sílu na obranu, a tak se z nás stává oběť. Zůstala v nás energie původně určená na obranu a ta později vyústí v nějakou formu našeho násilí a my se chceme pomstít. Bránit se můžeme teď a tady a když to neuděláme, chceme tu energii využít a začínáme se mstít a to je již v jiném čase, než na nás někdo tlačil či útočil. Když se bráníme, nejsme odpovědní a tím ani vinní, odpovědnost má útočník. Jakmile se chceme pomstít jsme odpovědní a vinní my sami.

nebo

2) Začneme se bránit a řekneme: "Nelíbí se mi, co děláš."

Jednoduchá věta, která odhaluje pravdu a znemožní další zneužívání. Není tak snadné nás zneužívat, když už se o tom zneužívání ví.

Proč vlastně vždycky nereagujeme druhým způsobem, když je to tak prosté? Proč vůbec dovolujeme, aby nás někdo zneužíval?

Protože už jsme zneužívání zažili dávno. Jako úplně malé děti, kdy jsme byli zcela závislí na svých rodičích a neměli jsme možnost se bránit a třeba ještě ani schopnost mluvit a tak vyslovit, že se nám něco nelíbí. Měli jsme strach, že když se ozveme, budeme odmítnuti, opuštěni.

Rodiče často brání svým dětem říci, že se jim nelíbí, co dělají, protože se chtějí vyhnout tomu, aby zaznělo, že tím, co dělají, své dítě zneužívají. Rodiče totiž někde uvnitř dobře ví, že něco není v pořádku a nechtějí dopustit, aby to bylo odhaleno.

Kdo by neznal větu: "Dělám to pro tvé dobro!" Ale čí dobro je vlastně hájeno, když je to dítěti nepříjemné? Stává se, že matky dodržují rady různých odborníků. Např. kdysi se říkalo, že kojení je nutné v pravidelných tříhodinových intervalech. Takže dítě, které chtělo častěji, plakalo, ale "pro své vlastní dobro" nic nedostalo. Jako rodiče je třeba být maximálně vnímaví k potřebám svých dětí a snažit se respektovat jejich dětskou moudrost. Děti vědí velice přesně, co potřebují. Právě tehdy, kdy jsme nuceni přijmout rozhodnutí někoho jiného, tuto schopnost ztrácíme.

Zneužívání můžeme tolerovat také proto, že se domníváme, že když to vydržíme, ukážeme, jak jsme silní. Pocit méněcennosti nás nutí se nechat zneužívat, protože mylně předpokládáme, že když to vydržíme, budou nás vnímat jako silné. Ale je to PAST. Nemusím vydržet to, co se mi nelíbí. Když to vydržím, tak hodnotu nezískám, ale naopak ji ztratím.

Znáte páry, které spolu vydrželi 20, 30 nebo 50 let? Asi ano. Jsou mezi nimi takové páry, o nichž byste řekli, že spolu nebyli zrovna šťastní? Nejspíš ano. Mělo cenu to vydržet? Měli jsme možnost najít lepší variantu. Pochopit, že tu nejsme proto, abychom přežili život s někým, s kým nám není dobře a nemáme ho rádi. Uvědomit si, že se můžeme rozhodnout říct: "Není mi s tebou dobře, odcházím."

Není to recept na šťastný život, ale uvědomění si, že můžeme vše zvážit, přestat se nechat zneužívat a konečně se rozhodnout pro variantu, která nám více vyhovuje.

Současně, když chci, aby mě okolí hodnotilo, jako cennějšího, krásnějšího nebo chytřejšího, nutím je, aby změnili své vnímání, aby lhali. Staré moudro říká, krása leží v očích pozorovatele. To potřebuji respektovat a svou hodnotu si mohu dát jen já sám. Tím, že skutečně znám sám sebe, své možnosti a schopnosti a umím je ocenit. Když vím, že mám krásné modré oči, tak už nepotřebuju někoho dalšího, aby mi to říkal. Je to milé, ale já už to přece dávno vím.

Autor tohoto článku čerpá z mnohaleté známosti s panem Vojtěchem Lustem a s jeho laskavým svolením použil texty uveřejněné na www.lust.cz