Podvod, lež a intriky provází katolickou církev od počátku!

Vznik Papežského státu, předchůdce dnešního Vatikánu, provází jedna velká lež a podvod, který, světe div se, byl nakonec katolickou církví veřejně uznán. Dopustila se, nebo se snad dopouští, katolická církev dalších lží a podvodů? Jakého dalšího kostlivce má církev ve své skříni a kdy se v budoucnu dozvíme přiznání toho či onoho? A dá se vůbec věřit církvi, kde hlavní představitelé zfalšují dokument nárokující si vznik Papežského státu, předchůdce dnešního Vatikánu, tj. místa kde sídlí nejvyšší autorita církve - Svatý stolec, jejímž hlavním představitelem je papež, instituci, která se na svém "druhém" vzniku dohodla s fašistou Mussolinim? O dalších událostech jako je inkvizice apod. ani nemluvím... Na základě historických faktů, svého rozumu a poznání mohu říct, že katolické církvi nevěřím!

Za vznikem Papežského státu stojí mocenské choutky tehdejších hlavních představitelů církve a jejich nároky na světské panování. Pro tyto pohnutky neváhala církev v 8. století, za pontifikátu papeže Štěpána II., vyrobit, podvrhnout, zfalšovat, či padělat dokument, všeobecně známý jako Konstantinova donace, na jejímž základě měl údajně římský císař Konstantin I zaručit papeži Silvestru I (pontifikát od 31.1. 314 do 31.12. 335 - podle něj slavíme dnes poslední den v roce Silvestra) a jeho nástupcům nadvládu nad Římem, Itálií a západořímskou říší. Tento edikt prohlašuje, že Konstantin přesunul své sídlo z Říma do Konstantinopole, aby papeži nekonkuroval, zároveň si listinou katolická církev nárokuje právo na výše uvedená území a taktéž dává své církvi nadřazené postavení nad ostatními církvemi a pozici papeže formálně srovnává s postavením císaře. 

Za pozadím tohoto podvrhu stojí pravděpodobně fakt, že se v době pontifikátu Štěpána II. vzájemně odcizovala mocenská a církevní centra v Římě a v Konstantinopoli. Řím tedy potřeboval podporu Franků proti Langobardům, kteří nebezpečně obkličovali Řím, a proto papež Zachariáš podpořil tehdejšího franského majordoma Pipina III. Krátkého., kterému ve své odpovědi potvrdil jeho nárok na královský titul tím, že prohlásil, že správné je to, aby byl králem ten, kdo vládne skutečnou mocí. Rodina Pipina III. byla faktickým vládcem Franské říše, avšak královský titul jim nenáležel, neboť panovníkem byl člen královského rodu Merovejců Childerich III, jenž byl dosazen na trůn, aby správcovství rodiny Pipina III mělo oficialní rámec. Po odpovědi papeže, přiznávající nárok na královský titul, se v roce 751 Pipin III. nechal provolat králem. 

Po smrti papeže Zachariáše v roce 752, se pontifikátu ujal papež Štěpán II, který v roce 754 přijíždí do Francie a za slib podpory korunuje Pipina III. i jeho dva syny na krále. Pipin za odměnu zasahuje proti Langobardům a poráží je. Na základě výše uvedeného a v návaznosti na předloženou zfalšovanou a podvrhnutou Konstantinovu donaci, potvrdil Pipin III. mezi lety 754 - 756 nároky papežů na postavení a území tzv. Pipinovou donací a fakticky tak dosadil papeže zpátky. Jako základ Papežského státu poté posloužily části dobytého území Langobardů v severní Itálii a taktéž byly papežům darovány oblasti ve střední části Apeninského poloostrova. Jako perličku uvádím fakt, že se původní text Pipinovy donace nezachoval a tento dokument byl později rovněž zfalšován v papežské kanceláři.

Za zmínku takéž stojí fakt, že západogermánský kmen Langobardů, pocházející z dolního toku Labe, prošel při své cestě Evropou i přes dnešní území ČR. Dalším zajímavým faktem je, že Karel Veliký, který byl synem Pipina III., vtrhl roku 805 na území Čech s cílem podmanit si české kmeny a uplatnit tak tributární závislost. Velká armáda čítající několik desítek tisíc vojáků napadla české kmeny ze tří stran. Bitva se měla odehrát někde okolo soutoku Ohře a Labe na tzv. "české planině", kde měli svést rozhodující bitvu. Jelikož byla armáda na tehdejší poměry obrovská, zvolili Češi taktiku vyhnutí se boje a spoléhali na to, že se takto velká armáda nedokáže dlouhodobě uživit. Karel Veliký proto rozhodl, že dobudou slovanské hradiště Canburg, které se nacházalo nedaleko soutoku Labe a Ohře. Toto hradiště se jim ani po 40-ti dnech nepodařilo dobýt. Karlova armáda po neúspěchu u Canburgu vyplenila okolí a poté odtáhla. Na neštěstí se však vpád franského vojska následující rok opakoval, tentokrát pod vedení Karlova syna Pippina, a z dochovaných pramenů lze soudit, že se české kmeny tentokrát poddaly a pravděpodobně, alespoň nějaký čas, tribut do franské říše (přesněji Bavorska) odváděly.

Podvrh Konstantinovy donace byl nevěrohodný a budil nedůvěru již v hlubokém středověku. Německý teolog Mikuláš Kusánský a italský humanista Lorenzo Valla, dokázali v 15. století, na základě jazykového rozboru, že listina nemohla vzniknout v roce 324. Například město Konstantinopol, v listině nazývané tímto jménem, se do roku 330 jmenovalo Byzanc. Dnes se předpokládá, že listina vznikla v době pontifikátu Štěpána II. kolem roku 752. Katolická církev zpočátku vehementně popírala, že by se jednalo o padělek. Definitivně to uznala až v 19. století. Velký význam při tom hrál později exkomunikovaný německý teolog Johann Joseph Ignaz von Döllinger.

Papežský stát takto přetrval celý středověk až do roku 1870, kdy po porážce Francie u Sedanu, vtrhla italská vojska do Říma a město jednostranně obsadila. Italský parlament usiloval o narovnání poměrů s církví a tak v roce 1871 přijal tzv. garanční zákon, který zaručoval papeži osobní nedotknutelnost a pravidelnou roční rentu a zároveň upravoval postavení Svatého stolce v Itálii, avšak papežský stát neuznal v žádné podobě. Tehdejší papež Pius IX. v reakci na garanční zákon vyzval katolíky k neúčasti na politickém životě v Itálii. Průlom nastal až za vlády Benita Mussoliniho, jehož režim si vyřešením tzv. "římské otázky" sliboval lepší postavení svého fašistického hnutí v silně katolické Itálii a zlepšení veřejného mínění italského obyvatelstva. Vyvrcholením snahy fašistů a Svatého stolce byly tzv. Lateránské dohody podepsané 11. února 1929. Na půdorysu tohoto systému smluv vzniknul Městský stát Vatikán, došlo k finančnímu odškodnění Svatého stolce a byl ustanoven konkordát (mezinárodní smlouva mezi Svatým stolcem a jinou zemí) mezi Itálií a církví.

Již od vzniku katolické církve se jako červená nit táhne historií této organizace touha jejich hlavních představitelů po moci a penězích. Pro uplatnění svých tužeb neváhali tito činitelé falšovat základní dokumenty, stíhat a popravovat nevinné lidi při inkvizicích, okrádat obyvatelstvo a paktovat se s režimy, které mají na svědomí miliony lidských životů. Jaké další lži nám katolická církev zatajuje? Mimo jiné, jaký majetek chce vlastně církev vrátit? Dříve ukradený, lží a podvodem nabytý, nebo právem získaný? A jakým způsobem doloží svá práva a nároky na tento majetek? Stejně jako, když zakládali Papežský stát....? Světová média si stěžují, že papeže v České republice "nezdravily žádné zástupy, billboardy ani plakáty, a nedostal se dokonce ani na titulní stranu celostátního deníku Právo. Většina Čechů prý zřejmě posuzuje jeho výlet jako nevýznamný a někteří byli otevřeně nepřátelští". Ve světle historických událostí se tomu nedivím, ani já nemám vůči papeži přehnanou úctu, respektuji ho, ale nevěřím jemu, ani církvi, kterou reprezentuje.