Jedině nové strany!!! Aneb: "Starého psa novým kouskům nenaučíš!"

Tak jako si znovu nepustíte film, který se vám nelíbil, tak stejným způsobem je potřeba se zachovat k politikům a stranám, se kterými nejste spokojeni. Chcete-li nějakou pozitivní změnu, chcete-li vyždímat z politiků to nejlepší, vytvořte jim politickou konkurenci tím, že zvolíte jiné politiky a jiné strany. Sezením a nic neděláním, respektive pokračováním ve stejném chování při volbách, ničeho nedosáhnete. Chcete-li skutečně nějakou změnu, skutečně nějaký pozitivní posun ve společnosti a v politice obecně, jděte k volbám a volte!!! Volte, jak uznáte za vhodné, ale dobře si rozmyslete, zdali dáte váš cenný hlas někomu, kdo vás opakovaně zklamal, či dáte šanci novým lidem. Jedině noví lidé jsou totiž schopni přinést změnu, neboť ti, kteří svojí šanci dostali a opakovaně zklamali, se nezmění a s nimi se nezmění politika, se kterou nejste spokojeni. Platí zde totiž ono otřepané: "starého psa novým kouskům nenaučíš".

Každý průměrně znalý ekonom vám řekne, že monopol, či oligopol jsou formy nedokonalé konkurence, ve které dochází k neefektivitě, která se projevuje především tím, že "trpí" poptávka, tedy spotřebitel. Tato logika se dá použít i na politiku a Parlament ČR především. Situaci v Parlamentu ČR lze přirovnat k oligopolu - na trhu (parlament) existuje omezené množství nabídky (politických stran), která nabízí málo diferencovaný produkt - (tj. v našem případě rozdíl v reálné politice, v konkrétních činech a chování jednotlivých politiků a dotčených stran a jejich dopad na společnost - jako příklad uvádím korupci, nezodpovědnost, populismus, klientelismus, aroganci k lidem a nedodržování slibů voličům).

Dovolím si uvést ještě jeden příklad z ekonomické sféry. V dobách monopolu Telecomu, byla možnost zákazníků nějak reagovat na nabídku připojení k internetu od Telecomu velmi omezená. Pokud jste nebyli spokojeni, nemohli jste toho moc dělat, protože zde nebyla jiná nabídka. To se však změnilo, neboť Telecom svojí arogancí vůči zákazníkům donutil lidi, aby vybudovali firmy (alternativní ISP) a tyto firmy vytvořili konkurenci, která nyní zle zatápí nástupci Telecomu. Kdyby se lidé nerozhodli, že od Telecomu neodejdou a nezkusí služby od jiného dodavatele, nic by se nezměnilo. Tím, že lidé dali šanci alternativním operátorům a vytvořili tak Telecomu konkurenci, vylepšili výrazně situaci zákazníků na trhu s připojením k internetu. Nelíbí-li se jim služba jednoho, mohou na hodně místech v ČR již zvolit službu od jiného, alternativního ISP. Ve většině případů si rozumní lokální ISP hýčkají své zákazníky mnohem víc, ostatně je to jejich způsob jak se odlišit od nabídky jiných operátorů a udržet zákazníka u sebe. Jejich služba je pod neustálým tlakem na kvalitu. Platí zde tedy: Náš zákazník, náš pán! Přenesme tento princip i do politiky a ukažme politikům, že jsou to naši zaměstnanci a že nemají nic jisté. Je naprosto zásadní přenést na politiky a strany princip: "nebudeme-li s vaší prací spokojeni, půjdete od válu!"

Problém současné politiky v ČR tedy vidím v opakovaném volení neustále stejných tváří a stran, které opětovně neplní své sliby, případně vedou stát a společnost směrem, se kterým není spokojeno velké množství lidí. Recept na změnu je poté velmi jednoduchý, volit jiné strany! Je zde však dostatečná nabídka alternativ vůči stávajícím parlamentním stranám a především, mají tyto alternativy možnost oslovit své potenciální voliče stejně jako parlamentní strany? Odpovím si sám. V prvním případě je zde jednoznačné ANO, alternativy existují! V druhém případě však odpověď zní bohužel NE, alespoň ve veřejnoprávních médiích to tak platí.

V České televizi a Rozhlase, které si platíme ze svých daní, totiž nemají mimoparlamentní strany zdaleka takový prostor pro prezentaci svých názorů, jako mají strany parlamentní. Toto je obrovský deficit naší demokracie a ve smyslu posílení konkurence politických stran je potřeba tvrdě lpět na tom, aby byl přístup veřejnoprávních médií ke všem stranám rovný. Nerozumím tomu, proč bych se měl každou neděli koukat pouze na tváře představitelů parlamentních stran a neslyšet přitom názor např. Svobodných, Věcí veřejných, SPO či jiných politických uskupení. Jejich názor je stejně hodnotný, jako názor parlamentních stran! V této souvislosti je nutné také podotknout na nesmyslnou hranici 5%, která je nutná pro vstup do PS, a kterou používá např. i ČT jako kritérium pro vstup do některých politických diskuzí. Pokud se shodneme na tom, že, volby jsou jediným způsobem, jak mohou lidé rozhodovat o svých zástupcích v PS ČR, tak nemůžeme akceptovat 5% hranici, kterou musí získat politická strana pro vstup do PS. Znamená to totiž, že PS pohrdá názorem zástupců cca půl miliónu lidí a to je dle mého názoru nepřípustné a politiky neobhajitelné! Ve společnosti je cca 8,3 milionu oprávněných voličů, tzn, že v případě 100% účasti při volbách do 200 členné PS by bylo nutné získat cca 41500 hlasů na zisk jednoho křesla, při nižší účasti by se toto číslo poměrově snižovalo. Takto by bylo možné dostat do PS mnohem více politických stran, což by samozřejmě zvýšilo konkurenci a vytvářelo tak tlak na politiky, aby svojí práci dělali lépe.

Jak je to tedy s těmi alternativami a jejich potenciálem? Na základě výsledků voleb z let 1990-2006 jsem analyzoval, že zde existuje minimálně 40% lidí, kteří jsou schopni volit alternativně a dát hlas mimoparlamentní straně, či jiné straně, než volili v minulých volbách. Cca 10% voličů z celkového počtu odevzdá svůj hlas KSČM, tento výsledek se udál již v roce 1990, a proto lze s jistou říci, že ve společnosti je stále minimálně 10% lidí, kteří jsou v každém případě spokojeni s KSČM a vždy jí odevzdají svůj hlas. KDU-ČSL se v současné chvíli nachází ve stavu, kdy jí volí téměř jenom skalní příznivci, tedy cca 5%, Zelení mají dle mého názoru cca 2% skalních příznivců, kteří je budou volit v každé situaci, ODS má cca 20% a 20% skalních příznivců, kteří svůj hlas odevzdají za každé situace své partaji, odhaduji také pro ČSSD. Zbývá tedy oněch 40% voličů, kteří mají potenciál na to, odevzdat svůj hlas některé z nových stran. Dle mého názoru je zde prostor pro 1 levicovou, či středo-levicovou stranu a 2-3 strany pravicové, spíše však středo-pravicové.

V současné chvíli je registrováno několik desítek stran, které svedou boj o naše hlasy. Mezi nové strany, které mají největší šanci na úspěch ve volbách do PS, patří především: 1. TOP09 společně se Starosty a Nezávislými, 2. Věci Veřejné společně s SNK-ED, 3. Suverenita, 4. SSO (svobodní), 5. SPO (zemanovci) a nejspíš i 6. DSSS. Prvním pohledem lze zjistit, že většina z těchto stran je zaměřena spíše pravicově, od SSO jako představitele čisté pravicové politiky až po TOP09, které je reprezentantem středo-pravé politiky. Nabídka ve středové až pravicové části spektra je tedy pestrá a je z čeho vybírat. Lidé tedy mají alternativu vůči středopravé ODS.

Na druhé straně lze říci, že jediným představitelem "nové" levice je zde SPO. Právě v malé nabídce nových levicových, nebo středo-levicových stran vidím asi největší problém ve vztahu k možnosti změnit preferenci voličů od stávajících levicových parlamentních stran (především ČSSD a KSČM) a středo-levicových stran (Strana Zelených a KDU-ČSL), k novým levicovým, či středo-levicovým stranám. Bohužel, navíc SPO, stejně jako část TOP09 jsou reinkarnovaní politici ze stávajících parlamentních politických stran. U SPO to platí téměř 100%, TOP09 má alespoň výhodu v podobě Starostů a Nezávislých, kteří mohou přiblížit tuto stranu reálnému životu v obcích a zároveň je zde tedy šance, že umožní integraci požadavků regionů v celostátní politice. Někde na pomezí stojí Suverenita, která má jednu výraznou osobnost, která působila v EP - bohužel tato strana na mě působí jako strana jednoho člověka, který svou snahu směřoval pouze na obhájení svého křesla v EU parlamentu. Jediné opravdu nově vzniknuvší strany s neokoukanými politiky jsou tedy Svobodní a Věci veřejné.

Je potřeba si uvědomit, že společenská poptávka po levicové, nebo pravicové politice zde vždy bude. Lidé se nedělí na špatné a dobré proto, jakou stranu volí, ale podle toho co přináší a jak se v životě chovají vůči společnosti. Není možno proto apriori odsuzovat levicového, či pravicového politika, důležité jsou činy a především výsledky. Nadávat si do levičáků a pravičáků tak nemá žádný smysl. Jako příklad nám může krásně posloužit situace ve Švédsku (dlouhodobě ovládaném levicí) a situace v Norsku (dlouhodobě ovládané pravicí). Byť jsou tyto země vedeny lidmi s naprosto odlišným přístupem, jsou obě země ekonomicky, sociálně, ekologicky i společensky na vysoké úrovni - záleží prostě více na lidech a jejich konkrétních činech, nežli na tom, zdali se hlásí k pravici, či levici. V budoucnu se možná změní rozdělení stran na ty, které budou podporovat otevřenou společnost a trvale udržitelný rozvoj a strany, které budou preferovat společnost spíše uzavřenější. Ostatně už dnes je někdy velmi složité definovat co je pravicové a co levicové. Můžeme tedy spíše hledat řešení a nabídku, která je  férová a spravedlivá, ekonomicky efektivní a výhodná především pro obyvatele, ale i stát, taktéž sociálně únosná a ekologicky přiměřená pro rozvoj společnosti. V této souvislosti si dovolím odcitovat dva velikány z historie, kteří mají především dnes stále co říci:

Ačkoliv jen nemnozí mohou tvořit politiku, jsme všichni schopni ji posuzovat. --Athéňan Periklés

Antoine de Saint-Exupéry: „Nedědíme Zemi po našich předcích, nýbrž si ji vypůjčujeme od našich dětí.”

Myslete na to prosím, až půjdete letos k volbám.

Přeji příjemný den

Petr Čunderlík

22.2. 10:40 doplnění: existuje mnoho politických subjektů a vypsat je všechny se mi zde nechce, přesto ale doplním ještě jeden nadějný subjekt a to Českou pirátskou stranu. Tato strana (švédská odnož) získala ve Švédsku křeslo v EP!