Jaké jsou články a titulky, takové jsou někdy reakce čtenářů

Někteří autoři si stěžují na reakce čtenářů, mnohdy však opomíjejí fakt, že sami k těmto reakcím přispěli, aneb střílím do vlastních řad všech autorů textů zveřejňovaných na internetu, neboť za mnohé nepříjemné, nevhodné, ale i vulgární příspěvky nebo uzavřené diskuze si může autor článku sám. Ono, pokud se podíváte kolikrát na titulek článku a porovnáte jej s obsahem článku, tak se někdy ani nedivím, že se někteří lidé neudrží a sklouznou k ostřejšímu výrazivu. Málo co totiž naštve při čtení článků tak, jako když je titulek článku nějaký, ale obsah textu pak úplně jiný nebo titulku absolutně neodpovídající, nesmyslný nebo ještě hůře zavádějící. Mnohdy se tak čtenář cítí autorem podvedený, neboť jej autor nalákal titulkem na něco, co si poté v článku neobhájil. Nesnažím se tak obhajovat hulváty v diskuzích, snažím se ukázat, že mnohdy má svoji vinu na zjitřených reakcích sám autor, redakce a potažmu i majitel média, který takový způsob novinařiny dopustí.

Čím bulvárnější a emocemi nasycenější titulek, tím je zajištěn větší počet kliků na daný článek - to je heslo některých autorů, kterým se ve své práci řídí. Co na tom, že je titulek zcela zavádějící, s obsahem článků nekorespondující, důležité je, že autor přilákal čtenáře. Lámat si hlavu s titulkem a obsahem článku je tak pro některé autory stejně složité, jako je schopnost určitého procenta čtenářů porozumět dobře psanému textu - potom vznikají konflikty v diskuzích.

Nelíbí se mi to u blogerů, ale tam chápu, že jsou možnosti omezené, vyloženě mě to ale nadzvedává především u profesionálních novinářů a bohužel tento laciný trend bulvárnosti a neověřených informací proniká i do serióznějších médií a redakcí, které si dokonce říkají zpravodajství. Chápu, každý redaktor je tlačen do toho, aby psal články a titulky, které zaujmou co nejvíce lidí, neměl by však při tom zapomínat, že kromě určitého procenta méně náročných čtenářů, kterým taková kvalita stačí, je zde i nemalé procento čtenářů, které takovou novinařinu odradí od dalšího čtení a mnozí z nich se pak logicky neváhají ostře vymezit proti autorovi v diskuzi. Otázkou je samozřejmě, které procento je vyšší a kdo má být cílovým konzumentem takového produktu....?

Normálně uvažující člověk chápe, že bulvární plátek, prostě ze své podstaty bulvárnosti, která si zajišťuje čtenost pomocí útoku na nejnižší lidské pudy, nemůže být seriózním periodikem. Pokud tedy ještě nepřestal číst takové médium, tak minimálně vždy bere "šokující" titulky a obsah textů s velkou rezervou, neboť na to, aby se informace z těchto médií braly vážně, se za ty roky už veškeré redakce bulváru příliš zdiskreditovaly mnohými svými pomluvami, lžemi a vymyšlenými informacemi a články. Smutným faktem však je skutečnost, že tyto praktiky pomalu prosakují i do některých zpravodajských redakcí, a proto není neobvyklé se ani tam setkat s "šokujícími" a bulvárními titulky, které poté ani nejsou podpořeny a obhájeny argumenty v textu článku. Samostatným tématem pak je  důvěryhodnost předkládaných zpráv a v neposlední řadě i gramatická úroveň. Teď si sám strašně nabíhám na vidle, protože i já osobně jsem byl čtenáři několikrát upozorněn na gramatické chyby ve svém článku, přeci jenom však, já nejsem profesionální novinář a nemám za sebou redakci ani korektora, byť uznávám, že gramatické chyby jsou ostuda a každý autor by se jim měl vyhnout.

Vzhledem k úrovni některých článků a titulků se proto domnívám, že pozice korektora, ale hlavně editora je, především v některých českých online médiích, pomalu ztracenou pozicí, což je myslím si velká škoda. Nebylo-li by tomu tak, věřím, že by kvalita a důvěryhodnost zpráv byla vyšší. Dobrý editor je totiž částečně oponentem autora článku, který krom jiného zkoumá text a titulky především po faktické a logické, ale i jazykové stránce tak, aby nedošlo k nějakému nesmyslnému tvrzení, které by poté celý text shodilo, což se občas  ve skutečnosti stává. Autor článku pak vnímá svůj text často jako své dítě a oponentura mu nemusí být moc příjemná, ale je potřeba si uvědomit fakt, že právě oponentura má významnou schopnost posunout text i autora dopředu a celkově tak zkvalitnit jeho výstupy a práci a zasadit tak celé zpravodajství do určitého požadovaného rámce.

Otázkou opět zůstává, pro koho chce ta která redakce psát a publikovat, a jak moc vysokou kvalitu práce pak bude po svých lidech vyžadovat. Role editora je totiž rolí nevděčnou, která z pohledu některých majitelů pouze zvyšuje náklady a jejíž finanční užitek je složitě vyčíslitelný. Bez kvalitního editora však není dle mého názoru možné produkovat kvalitní zpravodajskou, ale i jinou novinařinu a to by měli mít na paměti všichni majitelé, kteří se chtějí zaštiťovat titulem nejkvalitnější, nejdůvěryhodnější, nejlepší apod.

Nakonec ona kvalita výstupu novináře je taktéž závislá na poptávce a uspokojení od čtenářů. Je to podobné jako s těmi nešťastnými vejci. Majitelům médií i obchodníkům s vejci jde především o maximalizaci zisku a pokud se spotřebitel spokojí nebo jim umožní maximalizovat zisk nákupem a akceptací produktu s nízkou kvalitou nebo vysokou cenou, bude částečně chyba i na straně konzumentů, jak vajec, tak  čtenářů. Nikdo nikoho nenutí kupovat drahá vejce, stejně tak nikdo nikoho nenutí číst nekvalitní zpravodajství. Pouze tlak spotřebitele přiměje majitele a obchodníky ke zlepšení nabídky.

Foto: zdroj