To mi takhle jednou Johhny navrhl, že se pojedeme podívat za jeho příbuznými do Ukundy. Tato vesnice s takto, pro uši Čecha, poetickým názvem se nachází cca 40 km jižně od Mombasy a odměnou, kromě setkání se s dalšími Johhnyho příbuznými, mělo být setkání s jeho "tetou", která působí v dané oblasti jako "bush doctor", což označuje člověka, v dané vesnici respektovaného, který je i částečně šamanem. S kouzelníkem jsem se ještě nikdy nesetkal, tak jsem souhlasil a vyrazili jsme.
Nacházeli jsme se v Bamburi, a proto bylo potřeba nejdříve chytit nějaké děsně uřvané a přeplněné matatu (místní MHD), dopravit se do Mombasy, poté sednout na féru Likony (přívoz mezi severním a jižním břehem v Mombase) a nakonec na další matatu až do Ukundy. Bratru to dělalo cca 2 hodiny cesty, což je na místní poměry vlastně za rohem.
Když jsme dorazili do Ukundy (vlastně je to taková obydlená zaprášené křižovatka), vytáhl mě Johhny z matatu polohluchého (matatu totiž ze zásady jezdí neskutečně "nazvučené" těmi nejhlasitějšími repráky, které vás celou cestu nenechají vyslechnout nic jiného, nežli aktuálně pouštěný obsah rádia, kazety, nebo jiného nosiče, dorozumívat se uvnitř tedy můžete spíše posunkovou řečí) a poté mi ještě několik minut trvalo, nežli si mé uši zvykly na změnu prostředí. Johhny mě zatáhl do nějakého houští, kde se před námi objevila cestička, po které jsme poté zhruba 45 minut šlapali, než jsme došli k místu, kde žili Johhnyho příbuzní. Vítání bylo srdečné a dlouhé, tak jak je v Keni zvykem, mimochodem je to moc pěkný zvyk, a také došlo k přivítání s Johhnyho "tetou", na kterou jsem se těšil nejvíce. S respektem jsem jí podal ruku a uklonil se.
Povídali jsme si a já dostal žízeň, kterou jsem zahnal čerstvě utrženým kokosem. Nakonec nás pozvali i na jídlo, což bylo tradiční ugali (nejčastěji směs vody a kukuřičné mouky uplácaná do těsta, které se poté ještě uvaří) se slepicí, k tomu sladká kokosová polévka. Nebylo to špatné, ale každý den bych to jíst nechtěl. Na oplátku jsem předal pytel rýže, který jsme pro tento účel táhli společně z Bamburi.
Přišla i řada na "bush doktorku", povídali jsme si o tom jak se žije v Ukundě, co dělá a tak podobně, až mi nakonec nabídla jakýsi rituál. Já si už bohužel nepamatuji, k čemu sloužil, každopádně jsme jej oba s Johhnym absolvovali.
Poté přišla řada na mě, když jsem osazenstvu, cca 12-15 lidem, nabídnul, že jim předvedu "kouzlo" s kartami, které pro tyto účely vozím s sebou. Zavládlo všeobecné očekávání a horečně se začala připravovat jedna místnost, kde se mělo všechno odehrát. Za pár minut byla místnost připravena a já mohl začít. Už si ani nepamatuji, kdo mě tento karetní trik naučil, každopádně jsem si v duchu opakoval postup, abych před takovým publikem něco nezkazil. Trik spočívá v tom, že rozdáte 20 karet po dvojicích, necháte účastníky, aby si volně zapamatovali jednu, nebo více dvojic, poté karty seberete zpátky a podle konkrétního klíče rozdáte a nakonec uhádnete karty, které byly dotyčnými účastníky vybrány. Celé to můžete zefektnit tím, když necháte účastníky zamíchat a rozdat karty dle jejich libosti a ani se nebudete dívat a při hádání si vezmete např. dlaň účastníka v místě, kde doktor měří tep, necháte ho natáhnout prst, jako by chtěl někam ukazovat, a poté jezdíte s rukou nad kartami. Tu se zastavíte nad špatnou, abyste v následující chvilce najeli nad správnou kartu a vítězoslavně označili správnou kartu. Všeobecné napětí a úžas mě až zaskočil, trik jsem poté musel opakovat ještě několikrát, načež jsem si všimnul "bush doktorky" jak sedí v rohu a není z toho příliš nadšená. Vzal jsem si jí poté stranou a vše jí vysvětlil. Rozhodně jsem nechtěl srazit vážnost této moudré dámy před ostatními, proto jsem jí trik naučil a na závěr, při odchodu, ji věnoval balíček karet jako dárek, čímž jsem si ji definitivně udobřil.
Loučení po krásném dni bylo dlouhé, některé děti nás vyprovodili až k zastávce, kde jsme si opět chytli matatu a odjeli zpět do Bamburi. V Keni zažijete ledacos, můžete se stát dokonce na nějakou chvíli "kouzelníkem", nebo můžete prožít horkou chvilku při čekání na safari, viz předchozí článek: "Jak jsem se na té prašné cestě v Keni málem podělal". Vše je možné, každopádně je to vzrušující země s fantastickou přírodou a se zajímavými lidmi, kde příběhy a nezapomenutelná setkání čekají na každém rohu.
A slibované školící "kouzelnické" video? Tady je:
