Česká republika je 76. nejzadluženější zemí podle % dluhu k hrubému domácímu produktu a 38. nejzadluženější zemí z pohledu celkového zahraničního dluhu, tj. dluhu veřejného a soukromého v absolutních číslech. Ke konci roku 2009 dlužili občané této země dohromady cca 1 bilion 500 miliard korun. Veřejný (státní) dluh této země činil 32,5% HDP, což převedeno na peníze činí cca 1 bilion 178 miliard 200 milionů korun českých. Jenom letos bude činit úrok z veřejného dluhu, mimochodem placený ze státního rozpočtu, úctyhodných 60 miliard korun, což je bezmála polovina plánovaného 135mld schodku státního rozpočtu na rok 2011. Vážení, dluhy se podle některých rádoby ekonomů možná "neplatí", ale úroky zcela jistě ano!
Příznivý vývoj evropské a potažmo i světové ekonomiky v letech 1999 - 2008 měl pozitivní vliv na HDP ČR, která se ve zmíněných letech pohybovala v kontinuálním růstu. Jeden by očekával, že v okamžiku, kdy ekonomika roste a stát tak logicky "vydělává" více díky vyššímu odvodu daní a nižším sociálním výdajům (logicky by v období růstu měla klesat například nezaměstnanost a tedy i množství prostředků jdoucích na podporu v nezaměstnanosti), tak vláda sníží celkový dluh státu. Opak je pravdou, neboť tehdejší vlády tento dluh naopak ještě zvýšily! Roky 1998 a 2009, ve kterých česká ekonomika v návaznosti na vývoj ve světě klesala, tak ohraničují období ve kterém měla vláda reálně možnost dosáhnout vyrovnaného rozpočtu a zastavit tak nárůst státního dluhu. Nejblíže k tomuto cíli byla vláda v roce 2007, kdy vládní deficit činil Kč 23,9mld, naopak nejvyšší vládní deficit v konjunktuře zaznamenal rok 2003, kde zeje sekera Kč 170,6mld. Nutno dodat, že se všechny vlády ve zmíněném období potýkaly s korupčními skandály, což taktéž jistě zapříčinilo fakt, že se vládní dluh nepodařilo snížit. Výsledek hospodaření v roce 2009 lze poté kromě výše uvedeného přisoudit z hlavní viny bezprecedentnímu dramatickému poklesu světové, evropské a tedy i české ekonomiky. Stát v důsledku recese a tedy nižší produkci služeb i statků vybral mnohem méně na daních, navíc byl nucen vynakládat vysoké sociální výdaje (právě tato oblast výdajů spadá do tzv. mandatorních výdajů, které jsou ze zákona povinné bez ohledu na to, zdali stát peníze vybral či nikoliv což v součtu s vladní krizí zapříčiněnou pádem kabinetu Mirka Topolánka v březnu 2009 a nástupu úřednické vlády, které neměla dostatečný mandát na to, aby mohla dluh efektivně řešit, zapříčinilo vládní deficit ve výši Kč 210,3mld. V této souvislosti je zajímavé uvést číslo cca Kč 50mld, což je částka úroků z dluhu, kterou jsme byli nuceni zaplatit. Tato částka se tedy podílí bezmála čtvrtinu na celkové výši vládního deficitu.
v roce 1998 klesla ekonomika o 0,8% a vládní deficit činil Kč 100,1mld,
v roce 1999 rostla ekonomika o 1,3% a vládní deficit činil Kč 77,3mld,
v roce 2000 rostla ekonomika o 3,6% a vládní deficit činil Kč 81,5mld,
v roce 2001 rostla ekonomika o 2,5% a vládní deficit činil Kč 135mld,
v roce 2002 rostla ekonomika o 1,9% a vládní deficit činil Kč 166,8mld,
v roce 2003 rostla ekonomika o 3,6% a vládní deficit činil Kč 170, 6mld,
v roce 2004 rostla ekonomika o 4,5% a vládní deficit činil Kč 83,3mld,
v roce 2005 rostla ekonomika o 6,3% a vládní deficit činil Kč 106,7mld,
v roce 2006 rostla ekonomika o 6,8% a vládní deficit činil Kč 84,9mld,
v roce 2007 rostla ekonomika o 6,1% a vládní deficit činil Kč 23,9mld,
v roce 2008 rostla ekonomika o 2,5% a vládní deficit činil Kč 100,3mld,
v roce 2009 klesla ekonomika o 4,1% a vládní deficit činil Kč 210,3mld.
V absolutních číslech narosto HDP z původních Kč 2,0808 bilionu v roce 1999 na úroveň Kč 3,689 bilionu v roce 2008, bohužel však následováno taktéž nárůstem vládního dluhu a to tak, že v roce 1999 činil celkový státní dluh Kč 228,4mld, aby poté v roce 2008 činil dluh již obludných Kč 999,8mld. Máme zde tedy navýšení státního dluhu o bezmála Kč 771,4mld a to prosím v období, kdy ekonomika konstantně rostla.
Dobrá, jsem ochoten akceptovat to, že v letech 1998-2002 vydávala vláda peníze mimo jiné na transformaci bankovního sektrou, tohle bylo finančně náročné a i přes přehmaty a chyby hodnotím transformaci bankovního sektoru jako vcelku zdařilou a hlavně nutnou investici. Dále zde byly bezprecedentní útoky v USA mající nepříznivý účinek na celou globální ekonomiku a taktéž velmi ničivé povodně, které měly na vládní deficit, potažmo státní rozpočet rovněž negativní vliv.
Na druhou stranu rozpočty v letech 2003 - 2006 lze bez skrupulí označit za vrchol neschopnosti tehdejšího ministra financí a vůbec celé vlády. Kromě konstantního vysokého růstu ekonomiky, byl v dané periodě ještě navíc stát příjemcem cca Kč 181mld plynoucích z výnosů z velké privatizace. Přesto dokázala vláda navýšit v těchto tučných letech státní dluh v souhrnné výši o neuvěřitelných Kč 355mld!!! Z tohoto pohledu se jeví vyloženě jako zločin rozpočet v roce 2005, ve kterém byl stát příjemcem výnosu Kč 112mld z velké privatizace, zároveň ekonomika rostla 7 rok v řadě - v tomto konkrétním roce rychlostí 6,3%, bohužel však ani tato jedinečná pozitivní kombinace nezabránila tehdejšímu ministrovi financí, dnešnímu předsedovi ČSSD Bohuslavu Sobotkovi ve vygenerování vládního deficitu ve výši Kč 106,7mld!!!!! Kdy jindy než v tomto roce by měl být státní rozpočet a vládní saldo v přebytku! V roce 2005 se vůbec tehdejší vládě "dařilo". Mimo jiné tehdy poslanci ČSSD, KDU-ČSL, US-DEU a KSČM v PS schválili zákon č. 180/2005 o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, jehož "plody" v podobě zdražení elektřiny sklízíme a budeme sklízet ještě mnoho let.
Během středečního projednávání státního rozpočtu jsem měl možnost slyšet slova Bohuslava Sobotky a nestačil jsem se divit. Pan Sobotka zřejmě utrpěl v květnu kromě zhmoždění krční páteře, taktéž amnézii, jinak si nedokážu vysvětlit, že neseděl tiše v koutě a nelkal nad bídným stavem veřejných financí, jehož negativním strůjcem je také on sám. Očekával bych od člověka, který je zodpovědný za navýšení státního dluhu o cca Kč 355mld, že bude předkládat jeden úsporný návrh za druhým. Jednotka pokrytectví = jeden Sobotka, je v tomto kontextu trefným označením, kterým pana Sobotku počastoval premiér Nečas. Věren zásadám populistické opoziční politiky socialistů nyní pan Sobotka kritizuje plánované úspory, neboť ví, že to jeho stranu nebude nic stát a naopak může na nepopulárních, ale o to více potřebných reformách získat laciné politické body a o to mu vlastně jde v první řadě. Tedy nikoliv dialog a věcné projednávání rozpočtu, ale divadlo pro masy, ve kterém se ČSSD pasuje do role toho "hodného", který "brání" tomu nepopulárnímu škrtání. Bohuslav Sobotka si neuvědomuje, nebo spíše o tom záměrně nemluví, že důvody dnešního stavu leží především v prožrané minulosti a už vůbec nemluví o svém podílu na tomto stavu.
Šetření bude bolet, to je jasné. Jasné je také to, že bez úspor na výdajové stránce bude situace českých veřejných financí daleko horší a případné negativní dopady v budoucnosti mnohem bolestivější než dnes. Nejenom, že se výše úroků stává koulí na noze výdajové stránky státního rozpočtu, ale co je daleko horší je rychlost, jakou se zvyšuje celkový státní dluh (viz graf s % dluhu k HDP a naznačeným trendem). Nahoru jej žene nejenom neustále se opakující vládní deficity, potažmo deficity státního rozpočtu, ale taktéž zvyšující se úroky, které dále generují úroky z úroků. Je potřeba si uvědomit, že i kdyby bylo vládní saldo v následujícím roce na nule, tak i přesto vzroste státní dluh o minimálně Kč 60mld, což je částka úroků z dluhu. Snižovat státní dluh je proto potřeba začít co nejdříve.
Bohuslav Sobotka hovořil o tom, že státní rozpočet zachrání zvýšení příjmů a jak to tak u socialistů bývá, navíc než na tupé zvýšení daní fyzických a právnických osob se ekonomičtí experti z Lidového domu nezmůžou. Přitom hrají na sociální notu a slibují, že se to dotkne pouze těch "bohatých", ale opomíjejí sdělit davu svých příznivců, že toto zvýšení daní dopadne především na hlavu těch "nízkopříjmových" skupin, neboť vyšší daně budou zcela jistě kompenzovány v cenách, o nižší konkurenceschopnosti našich podnikatelů ani nemluvě. Nemyslím si proto, že by plošné zvýšení daní mohlo zastavit růst státního dluhu. Státní dluh ženou především výdaje a to zvláště ty mandatorní, které je stát povinen vynakládat, ať už na to má, či nikoliv. Co vám jako hospodáři dává větší jistotu? Když budete mít pod kontrolou svoje výdaje, nebo když se budete spoléhat na nejisté příjmy? V této souvislosti je nutné zdůraznit, že Parlament ČR musí schválit zákony, které budou obsahovat skutečná protikorupční opatření, neboť korupce je zásadním problém této země. Předražené zakázky a tím pádem i vyšší výdaje se přímo podílí na zvyšování státního dluhu. ČR je 53. nejzkorumpovanější zemí světa, což není dobrá vizitka, především pro představitele státu, kteří jediní mají možnost vytvářet takové prostředí, aby ke korupci nemohlo docházet.
Vysvětlivky:
Vládní saldo (deficit / přebytek) a vládní dluh jsou výsledkem hospodaření všech institucionálních jednotek zatříděných v sektoru vládních institucí. Do vládního sektoru patří státní rozpočet včetně operací Národního fondu, bývalého Fondu národního majetku a mimorozpočtové úhrady ztráty ČKA; státní fondy; Pozemkový fond ČR; Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond; Vinařský fond; Česká konsolidační agentura a její dceřiné společnosti; Česká inkasní; Správa železniční a dopravní cesty; PPP Centrum; veřejné vysoké školy; veřejné výzkumné instituce; část příspěvkových organizací ústředně řízených; místní rozpočty včetně nově vzniklých regionálních rad regionů soudržnosti; část příspěvkových organizací místně řízených; zdravotní pojišťovny; Asociace zdravotních pojišťoven; Centrum mezistátních úhrad.
Státní dluh je dluh definovaný podle zákona č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech jako souhrn státních finančních pasiv tvořených závazky státu, které vznikly ze státem přijatých zahraničních půjček, úvěrů od bank a z vydaných státních dluhopisů a jiných závazků státu (jiné státní cenné papíry). Nezahrnuje tedy žádné dluhové závazky mimorozpočtových fondů, systému zdravotního pojištění a místních rozpočtů, ani státní záruky nebo jakékoliv další podmíněné závazky vládního sektoru.
Zdroje:
CIA - The World Factbook,
Český statistický úřad - makroekonomické údaje,
Ministerstvo financí - rozpočty a státní závěrečné účty
