Čeští "hrdinové" vraždili. Dokáže se s tím český národ vyrovnat?

Ani 65 let po válce si nejsou někteří lidé schopni přiznat a odsoudit zvěrstva, která napáchali naši spoluobčané na svých německých sousedech po skončení války. Jako by snad přiznání těchto zločinů mělo znamenat ohrožení těchto lidí, tvrdošíjně obhajují vraždy spáchané některými Čechy, kteří v poválečném rauši zmasakrovali několik tisíc německých spoluobčanů. Vyrovnat se se stinnými stránkami české historie je tak pro mnohé lidi stále neřešitelný problém.

Důvodů proč Češi vraždili civilisty bylo jistě mnoho. Myslím si však, že převládaly hlavně dva důvody, které vedly tyto poválečné "hrdiny" k jejich činům. Prvním je msta a druhým je vysloužení si "válečných" zásluh.

Ten první důvod - mstu by snad byl člověk schopen i pochopit, pokud by se jednalo o mstu na konkrétních lidech, kteří měli přímý vliv na okupaci vlasti, nebo smrti českých spoluobčanů. Ačkoliv by to bylo vzhledem k okolnostem "pochopitelné", bylo již po válce a v tu chvíli měli být všichni podezřelí vydáni soudu. Pokud by ten rozhodl o vinně a např. popravě, bylo by to v pořádku. Jenže problém je ten, že čeští "hrdinové" si nedělali žádné starosti s vinou, či nevinou svých obětí, ale prostě se mstili kolektivně - nezájem, zdali se jedná o ženy, děti, nebo starce. Všichni byli dle těchto samozvaných katů vinní! Někteří lidé nyní toto mstění obhajují s tím, že na svoji mstu, vzhledem k vinně německého národa za hrůzy II. světové války, měli právo. Jako by snad vražda na německy mluvících spoluobčanech nebyla vraždou, jako by snad měli Češi právo vraždit na potkání. Toto je však velký omyl. Mnozí z obětí žili na území ČSR několik generací a i kdyby mezi nimi byli skuteční váleční zločinci, faktem zůstává, že byli zmasakrovaní i běžní lidé, kteří neměli s válkou nic společného a jejich jediná vina byla v řeči, kterou hovořili.

Němcům žijícím v ČSR se taktéž vyčítá, že ve volbách v roce 1935 volili SdP - Sudetendeutche Partei, známou také jako Henlainovci a tím zradili vlast ve které žili. Dle mého názoru tento argument neobstojí a to především v návaznosti na to, že se Henlein původně ve svých projevech (až do roku 1937), ostře distancoval od německého národního socialismu a ujišťoval o loajalitě k Československému státu a zdůrazňoval uznání myšlenky občanských svobod. Pro němce žijících v bídných podmínkách v Sudetech mohl být program SdP (nejsilnější německé strany v ČSR) nadějí na lepší zítřky. Je to podobně "odsouzení hodné", jako když Rom volí romskou stranu, Maďar na Slovensku volí maďarské hnutí, nebo když levičák volí levici a pravičák pravici. Co se dělo po roce 1937 s Henlainem a jeho stranou je věc jiná, odsouzení hodná a vydala by na samostatný článek. Toto již ale nepadá na vrub voličům SdP, ale pouze na Henlaina a jeho partajníky.

Pro zajímvavost uvádím výsledky tehdejších voleb. V parlamentních volbách v roce 1935 tedy získala SdP nejvíce hlasů ze všech stran kandidujících v těchto volbách, konkrétně získala 1 249 534 hlasů, tj. 15,18 % (44 mandátů v poslanecké sněmovně, 23 mandátů v senátu). SdP získala v Sudetech cca 2/3 hlasů, Německá sociální demokracie získala 11 mandátů, Německá křesťansko-sociální strana lidová získala 6 mandátů a 5 mandátů získal taktéž německý svaz zemědělců. V celostátním měřítku druhá skončila Agrární strana se ziskem 1 176 628 hlasů, tj. 14,29 % (mandátů ve sněmovně však získala 45). Celkově získaly německé strany ve volbách 66 mandátů v 300 členém Parlamentu. Statistika hovoří o tom, že občanů Československa bylo podle sčítání lidu z roku 1930 14,5 milionu, z čehož bylo 3,5 milionů Němců. Poslanecká sněmovna měla v té době (podle Ústavy z roku 1920) 300 poslanců. Čistě proporčně měli mít sudečtí Němci 72 mandátů, místo toho však měli mandátů 66. Němci se ve volbách v roce 1935 zachovali naprosto normálně a nelze je proto vinit z vlastizrady.

Druhý důvod, který vedl mnohé "hrdiny" k jejich řádění byl ale daleko horší a to poválečné vydobití si "válečných zásluh". Pokud se zamyslím nad uvažováním takového člověka, napadají mě pouze dvě vysvětlení, proč se odhodlal vraždit nevinné civilisty. Buď tím chtěl zamaskovat vlastní kolaboranství, případně zbabělost, nebo to byla prostá touha po moci a možnosti všem ukázat, že jsem bojoval s Němci. Ostatně příkladů z historie na toto téma je hodně. Vždyť i sám Hitler měl slovanské předky a přesto Slovany nenáviděl stejně urputně jako Židy. Aktuálně se spekuluje o tom, že Íránský  prezident Mahmúd Ahmadínežád má židovské předky. Pokud chcete prosazovat nějakou myšlenku, být představitelem nějakého proudu, musíte být nezpochybnitelní, a proto se mohlo pro mnohé zoufalce jevit jako východisko ze svého vlastního marasmu právě vražda nevinných civilistů a prokázání tak svého "antifašismu" konkrétním činem.

Buď jak buď vražda nevinných civilistů byla, je a vždy bude vraždou. Sebevědomý národ by proto neměl zavírat oči nad stinnými stránkami své historie a naopak se k nim přihlásit a odsoudit případná zvěrstva, která byla našimi občany páchána. Uctění památky smrti vlastních občanů - ano tito Němci byli občany ČSR, by poté mělo logicky následovat. Jenom tak se můžeme jako národ posunout vpřed. Vzhledem k tomu, že většina lidí prahne po rovnosti před zákonem, měl by zde tento názor převládat. Uvidíme jak se k tomu český národ postaví v okamžiku, kdy přijde na přetřes vlastní zodpovědnost za skutky našich předků.