Že jste ten pojem ještě neslyšeli? Tak pozorně čtěte, opravdu existuje, aspoň tedy v případě naší Bobiny. Jedná se naštěstí pouze o krátký časový interval.
Ráno mi zazvoní telefon (od Bobiny) a já se ptám: „Kdo volá?“ A odpověď: „Bobina!“ Odpovídám:“Je mi to líto, nikoho takového neznám!“ A Bobi to docvaklo a říká:“Dobře, tak tady je paní Dokonalá, stačí? Tys to tam včera teda pěkně rozjela!! Ještě že už tam nebylo tolik lidí!“, říká s výčitky. Moc tomu nerozumím, ale snažím se chápat, dolehla únava. Před naším odjezdem se potkáváme, předáváme byt a vypravujeme si zážitky. Bobi se zdá být v pohodě, tak to byla asi jen chvilková indispozice. S velkými díky od novomanželů odjíždíme.
Další dny, již v smskové formě, poznávám, že chvilková indispozice špatné nálady, později depky se rozšířila na několik málo dnů trvající. S ohlédnutím na krásný svatební den je novomanželka nespokojená se svatebními fotkami, fotograf měl velmi málo nápadů a nebyl akční, tak jak by si Bobi představovala. Svatební vozy měly špatně uvázané mašle a spletené barvy. Novomanžel měl zase špatně upravenou košili a ze značkového modrého obleku mu koukaly příliš dlouhé rukávy od košile.
Moje a Julčina rychlá reakce na déšť po obřadu, kdy jsme realizovali fotky v interiéru a využili tak čas
čekání až přestane pršet, byla také špatná. Bobina chtěla deště využít a nafotit fotky v dešti. Prakticky si to nedovedu představit, její účes a make-up, jak by to dopadlo? A o šatech ani nemluvím... I ohlušující troubení vozů nebylo správné, neboť údajně jejich řidič netroubil dostatečně na oslavu jejich sňatku. Asi desátá dle Bobi nepovedená věc bylo focení s výzdobou. Hladoví svatební hosté byli rychlejší než ženich s nevěstou a panem fotografem a tím neumožnili focení jich samotných s vyzdobeným sálem. Brouček v hlavě hlodal i při pomyšlení na moji větu o zrnkách rýže ve vlasech. „Ach jo, ani jedno zrníčko mi nezůstalo ve vlasech...?“ Jak by mohlo, když Bobi nechtěla házet rýži do vlasů, ale pouze na šaty? Zdvižený ukazováček padl i na aranžérky svatebního stolu, které umístily špatně ubrousky a ručně vyráběné svícínky chyběly na venkovních stolech.
Po ubrečených a trochu nešťastných smskách začíná naše Bobi za naší asistence hledat to krásné, co na svatbě bylo. A konečně i v jejích očích to krásné převažuje nad tím, co sice dle ostatních krásné bylo, ale nebylo dostatečně perfekcionalistické, prostě takové jaká Bobi je a jaký je celý její život. A tak se měsíc po svatbě nechala nalíčit a učesat, oblékla svatební šaty a ženich svatební oblek, povolali jiné fotografy a aspoň tuto jednu nedokonalou věc, dle jejich názoru nedokonalou, dovedli k dokonalosti náhradním focením. A fotky? Tak ty jsou naprosto perfektní, myslím tak perfektní, jako byly ty minulé. Protože Ti dva k sobě zapadají nejen jako puzzle, ale také jako fotogenický pár do časopisu. Uznejte, který chlap by po měsíci znovu oblékl svatební oblek a šel se fotit?
PS: Bobi a Bobe, přeji Vám perfektní život a děkuji za inspiraci k psaní!
