„Povolání námořníka nabízí mnohé....“

Pruhované tričko, láhev rumu, svalnaté tělo, sůl kam se podíváš a možná plechovka špenátu mohou vystihovat jinak tvrdé chlapy od námořnictva. Jaké je to být námořníkem a strávit téměř 40 let na moři?

Žijete v malém městečku a myslíte si, že o každém aspoň trochu víte. Avšak ne vždy tomu tak je. Z rohového domku na Náměstí Kryštofa Haranta v městečku Pecka vychází urostlý a usměvavý muž. S hlubokým hlasem, oblečen do elegantní tmavě modré uniformy, zdraví své posluchače v místní cukrárně. Co se to bude dít? Tomuhle chlapíkovi právě skončila téměř čtyřicetiletá šichta na moři a my hoříme zvědavostí po vyprávění z úst člověka, který toho ví o námořnících víc, než kdokoli jiný.

Pan Ing. Zdeněk Chramosta, byl 20 let vedoucí strojního oddělení na nákladních lodích a s loděmi se přátelil téměř 40 let. Vystudoval v Polském Štětíně a další jeho kroky vedly napříč celým světem. Své poutavé vyprávění, prakticky o svém životě, začal „módní“ přehlídkou ve vlastním podání a to námořnické uniformy vycházkové a pracovní. Pro přítomné technicky znalé posluchače nemohl chybět průřez historií námořních lodí vlastněných ČNP (Československá námořní plavba). Historie našeho námořního loďstva sahá daleko do minulosti. V průřezu historií zazněla i zmínka o významném českém podnikateli Tomášovi Baťovi, který nalodil 40 mužů a stroje na výrobu bot a vypravil se do Indie, kde úspěšně rozjel svůj business, který tam funguje dodnes.

Například v roce 1959 byla postavena pro ČNP výměnou za český chmel od Japonců loď Kladno. Jediná loď, která ztroskotala a zůstala na dně moře u Kuby, byla loď Pionýr. Další zmiňovaná loď Jiskra byla sice nejmenší, ale nejproduktivnější, za své éry dokázala vydělat nejvíc peněz, protože vozila převážně zbraně. České lodě se jmenovaly různě, Praha, Vltava, Berounka, Sázava atd.

Z promítaných fotografií bouří na moři až mrazí. Masa vody se na vás valí a vy musíte proti. Nic pro slabé žaludky, tedy alespoň pro ten můj ne. Nejhorším zážitkem s bouří byl pro pana Ing. Chramostu tajfun v Indii, tato bouře byla jeho první a asi proto nahnala největší hrůzu. V případě tajfunu nesmí být nákladní loď ukotvena v přístavu a musí vyjet na moře. Moje otázka zněla, zda se může posádka omezit na minimum, aby bylo co nejméně lidských oběti, ale to pravidla námořnictva nedovolují. Další strastiplná zkušenost pana Chramosty bylo čtyřdenní setrvání s lodí na jednom místě za bouře. V případě ztroskotání lodi je připraven záchranný člun, do kterého 21 členná posádka nasedá na lodi a až po té člun padá do moře. V záchranném člunu platí přísná pravidla na příděl jídla a vody na každý den.

Ale prý zlaté bouře oproti zapomenutému šroubku nebo matičce ve stropě v kajutě, za přítomnosti takového rachotu se nedá spát (loď se neustále hýbe a zapomenutá matka nebo šroub se kutálí, vše je doprovázeno nesnesitelnými zvuky).

A jak je to s alkoholem na lodi, zmiňovaném v úvodu? Námořníci si na lodi při přípitku neťukají a nevstávají, do tropických zemí měli povoleno víno, dnes už je alkohol zakázaný, ale když se dřív mohlo na lodích pít, pilo se v pondělí na vlast, v úterý na matky námořníků, ve středu na námořníky, ve čtvrtek na krále, v pátek na domovský přístav, v sobotu na manželky, milenky a ženy a neděle patřila všem, co jsou na moři.

Námořníci mají různé tradice, některé se již dnes nedodržují, ale jsou takové, které platí dodnes jako například kontrola pořádku, stahování a vztyčení vlajky, oblečení, racci se nestřílejí (legenda vypráví o duších mrtvých námořníků, avšak v dřívějších dobách fungovali rackové jako barometr a svým chováním varovali před přicházející bouří, na druhou stranu zase při ztroskotání lodí trosečníky napadají a klovou jim oči), na lodi se nepíská, žralok se netahá na palubu aj. Dnes už, bohužel, nedodržovanou tradicí byl tzv. Rovníkový křest, který absolvoval při proplutí rovníku každý nováček na lodi (fotografie ukazují spoustu zábavy, avšak pro křtěné to byla taková cesta utrpením)

Samozřejmě, že padla i otázka na Bermudský trojúhelník, o kterém koluje spousta historek a mýtů.

Pan Chramosta vysvětluje realitu: “Na malém prostoru je tu spousta lodí, je tu mnoho proudů, ale nejzásadnější je metan, loď umí plout na vodě, ale ne na plynu, pokud se na plyn dostane, propadne se.“ A pak s úsměvem dodává: „Ano, i pro mě je Bermudský trojúhelník zásadní, zplodil jsem tu syna.“

Každé povolání má své stinné a krásné stránky, krásné pro které ho děláme. Povolání námořníka přineslo panu Chramostovi poznat svět v době, kdy to nebylo možné, spoustu pravých přátel a schopnost postarat se sám o sebe. Stinnou stránkou je zdraví, častá změna časových pásem, častá změna počasí a teplot (v Evropě je mráz a na druhé straně polokoule jsou tropy) a ani vibrace neudělaly dobře kloubům a páteři. Dlouhé odloučení (dřív téměř na rok, dnes 4 měsíce) od rodiny.

Pan Ing. Chramosta toho za svůj život zažil mnoho. Procestoval svět, pracoval jako vedoucí strojního oddělení na nákladních lodích a lodě samotné stavěl. Do svého námořnického důchodu má spoustu plánů. Přejme mu hodně elánu a mnoho dalšího povídání o námořnících, aby se dostalo i na vás ostatní, protože ne všechny postřehy se dají napsat do jednoho článku. Bylo to velmi příjemné posezení a věta sympatického chlapíka „Budu Vám to vyprávět....“ vás hned dostane ve fantazii na loď, kde se ve volných chvilkách vypráví zajímavé příběhy.