Druhý týden ve školce je za námi. A snad i úspěšně. Ze začátku jsem v takový úspěch snad ani nedoufala.
Po víkendu je vstávání do školky vždycky těžší a bude mě to stát asi víc přemlouvání, pomyslím si. Adam překvapuje a do školky se těší. Již s přehledem zvládáme ranní rituál. Od miminka se držíme ranních a večerních rituálů a vyplácí se. Ráno nás budí příjemná písnička, vstáváme a Adam usedá na nočník. Ukládá si pyžamo do své poličky v koupelně a pak čistíme zuby. Musíme totiž vyhnat z pusinky broučky Cukříčky. Ano, takhle jsem je pojmenovala (proradné bakterie, které dělají kazy na zubech). Po vyčištění zubů těmto nezbedníkům Adam ještě do umyvadla a odpadu mává, stejně tak večer, kdy jich je po celém dni v pusince mnohem víc. Obléká tričko a už se těší na svoji ranní dávku mléka a pohádky.
Každý den cestou do školky si vypravujeme a ukazujeme barvy na projíždějících vozech. Zatím mi Adam ukazuje modrou, barva, kterou umí nejlépe vyslovit. Před školkou se na nás usmívají velká sluníčka v oknech a na brance dřevěné postavičky. Adam zvoní na zvonek u školky, aby nám paní učitelky otevřely.
Při odchodu ze školky čtu každý den na nástěnce, co děti v dopoledni dělaly. Jednou je to poznávaní barev a her nebo básniček s nimi spojených, pak zase cvičení s básničkami, čísla nebo dokonce malování. Dětičky mají každý den jinou činnost, určitě se nenudí a já jsem ráda, že má Adam možnost dalšího rozvoje. Miluji odpolední povídání o školce a o činnostech, které dělal. Přijde mi, že téměř každý den mi řekne nové slovo. Když byl jako miminko, sledovala jsem každodenní motorickou změnu a nyní sleduji pokroky a změny v řeči a jeho chování. Z miminka mi roste pořádný chlap.
Možná jsem si na sebe ušila trochu bič se sušenkami. Adam sušenky doma moc nedostává, ale když pro něho začal do školky chodit se mnou i plyšový krtek, vždycky mu malou sušenku přinesl. Nyní ji po mě vyžaduje každý den. Kupuji ty nejmenší, co vůbec v obchodě prodávají a posunuji místa, kde ji dostane. Jednu při odchodu ze školky a další u bílého domu. Je velmi chytrý a pamatuje si, nedá se oblafnout a tvrdě mi připomíná: „Mami, mami, dům a já chci sůšu!“ A já mu večer říkám: „Adámku, měl jsi moc sušenek a tak máš v pusince moc broučků Cukříčků, musíme pořádně vyčistit zoubky!“ Pevně věřím, že se mi sušenkový zlozvyk podaří brzo vymýtit.
