Ano, je to brouček, jsou mu dva a on šel do velkého světa. Je to nové a pro něj fajn. Tak proč to na mě tak doléhá?
Celé prázdniny nemluvím o ničem jiném než o školce. Malému synovi vyprávím o barevné budově a ještě barevnějších hračkách a dobrodružstvích uvnitř. Vyprávím o paní učitelkách, o kreslení, cvičení, procházkách a dětech. Pomalu mě začíná chápat. Často chodíme okolo budovy a ze zahrady na nás vykukuje vláček, který můj Adam miluje, je vidět i pískoviště, domečky a spousta zeleně. Je to jiný svět a bude to tam fajn.
Koupili jsme nové bačkůrky a tepláčky. Než nastane den „D“ balíme společně bačkůrky, tepláčky, náhradní trička, ponožky, kapesníčky a čokoládu pro paní učitelku do batůžku. Adam mi pomáhá a společně si u toho vypravujeme. Po koupeli vypije mléko, shlédne večerníček a přemlouvá mě na další televizní pohádku. S vysvětlením, že zítra se jde do školky, vstává od televize a se čtenou pohádkou uléhá do postýlky. Zase si vypravujeme o tom, co nás zítra čeká. „Ráno po příchodu do školky pozdravíš paní učitelku a pak si budeš moct jít hrát s auty a traktory, bude svačinka, po svačince půjdete ven nebo budete cvičit a jen co sníš oběd, tak pro Tebe přijdu“, vyprávím, dávám pusinku, hladím a odcházím. V noci nemohu spát a jsem víc nervózní než můj malý brouček.
Ráno nás budí hezká písnička a my se těšíme do školky. Sama jsem nevěděla, co mám čekat. Jak bude reagovat? Bude plakat? Co když se mu tam nebude líbit? Je spousta otázek, na které zatím nedokáži odpovědět.
Do školky Adama vyprovázíme s manželem. Je to přeci velká událost. Přicházíme do školky a mě opět mele pusa. Ukazuji a vysvětluji. Najednou se otevřou dveře třídy a převlečený Adam mizí s čokoládou za paní učitelkou a traktory. Paní učitelka mi předává papíry k vyplnění a odcházíme. Manžel se nějak nemůže smířit s tím, že už je ve třídě a mává mu. Říkám:“Raději rychle pojď, ať si to nerozmyslí!“ Cestou domu oba mlčíme a během dopoledne si voláme a mluvíme o tom, co asi v té školce dělá.
V poledne vyzvedávám spokojené dítě, které má pěknou povídavou. V průběhu dne se postupně dozvídám snad úplně všechno, co zažil. Večer si ještě jednou o školce vypravujeme a těšíme se na další den.
