Moje kamarádka je živel. A živel je i její syn, který objevil ve sprchách plaveckého bazénu medvědí tlapu.
S Martou jsme se seznámili, když jsme se nastěhovali do domku vedle jejich sídla. V čase seznámení byla v devátém měsíci těhotenství a sotva se soukala z houpačky. Sympatie padly nejen s ní, ale i s jejím intelektuálním manželem a perfektně živelným a veselým synem Honzou. Kluk s blonďatou hlavou, modrýma očima postavou jako proutek byl nadšený za nové kamarády. Po trochu nesmělém oťukávání jsme se stali přáteli a navštěvovali se. Já bez dětí a tenkrát ještě bez psa, byla zvyklá po práci dát na stůl kávu a nohy a odpočívat, popřípadě u sklenky vína konverzovat s manželem o běžných starostech. Jednou jsme takhle seděli a po poli, které bylo za domem, začalo lítat cosi černého – to byl Honza v převleku Batmana, za pár dní, to už jsme se nelekli, tam létalo něco červeného – to byl Honza v převleku Spidermana. Další postavičky zahraničních filmů následovaly, bohužel už si nevzpomínám na jejich cizojazyčná jména. Tohle bylo úžasné odpolední rozptýlení. Čas plynul, Honzíkovi se narodila sestřička a jeho maminka mě začala obklopovat každodenními historkami s dětmi. Musím říct, že díky nim jsem se po narození syna s mnoha věcmi nestresovala a jen si říkala, že tohle je prostě normální.
Ale teď k té medvědí tlapě. Aktivní Honzík neměl ostych a tak občas vlétl do našeho domu i v situaci, kdy já byla ve sprše. Jo, to bylo. Představte si, že se sprchujete a najednou vám odhrne závěs takový Spiderman. Po oboustranném leknutí utekl. Nikdo z dospělých nechápal moji konverzaci s Honzou, proč mu vyhrožuji, že ho přes plot přehodím divokým prasatům. Nikomu jsem tuhle historku neřekla. Až jednou jsem ji přihodila do plénu, kam se prostě hodila.
Marta s Honzíkem chodila na výuku plavání do městského plaveckého bazénu. Co se týče nahoty v jejich rodině, neměli před sebou žádná tajemství. S malým klukem musela chodit přes dámskou šatu. Svlékla Honzíka a než se stačila převléknout sama, byl Honzík ve sprchách. Na jeho aktivitu byla zvyklá a tak se už nějak nevzrušovala. Plavecký bazén, tedy i šatny a sprchy byly plné. Vzala ze skříňky potřebné věci a šla směr sprchy, když v tom slyší nezkutečně hlasitý křik svého syna:“ ÁÁÁÁ, mááááámi, ta paní má mezi nohami medvědí tlapu!!!!, Máááámííííí!“ Vyděšený Honzík překvapený tím, co právě spatřil, doběhl k Martě. Marta zprvu nechápala, co se děje a co si syn zase vymyslel, ale když došla do sprchy, pochopila (paní byla tzv. přírodní). V tu chvíli myslela, že odbila její poslední hodinka a hledala nejbližší východ, kudy z této trapné situace utéct. Paní, která vlastnila tuto „medvědí tlapu“, beze slov zmizela a to z celého areálu bazénu. Rozrušená rudá Marta utišila syna a šla rovnou pod studenou sprchu. Synovi řekla, že po skončení výuky mu všechno vysvětlí. Hodina plavání pro ni představovala muka a hlavou se ji honily věty, které bude směřovat k synovi. Po skončení hodiny si sedli do kavárny, Honzíkovi objednala jeho oblíbené hranolky a vše mu vysvětlila. Honzík pochopil a slovní spojení „medvědí tlapa“ používá jen v případě, že se u nich doma objeví návštěva.
