Volné pokračování k článku „Jsem trendy a běhám!“, aneb můj manžel chce jídelníček na míru. Překvapení dne!
Po dlouhé době máme zajištěné hlídání Adama a tedy čas sami pro sebe. Využíváme situace a vyrážíme do nově otevřené restaurace v Českém ráji. Cestou, trvající asi hodinu, téměř mlčíme, asi jsem oba v šoku, že najednou neodpovídáme na dotazy a nekomentujeme aktuální venkovní dění. Občas mám pohnutky a při projíždějícím traktoru, bagru nebo Tatry zvolat: „Adámku, koukej, traktor a má vlek!“, „Adámku, a sem přijede vlek a naloží balíky slámy!“, „Adámku, bagr a Tatra!“ Naštěstí tato pohnutka končí nádechem a já mlčím dál.
Poslední návštěva restaurace skončila totální katastrofou, tak pevně věříme, že tady to bude jiné. Poslední dobou totiž utužujeme vztah návštěvami restaurací, utužování vztahu běháním se neosvědčilo. Manžel vzdal běh po necelém týdnu a já sice bojuji statečně dál, ale už to není s takovým nadšením, i když endorfiny dostanu do těla pokaždé a tak mi to pořád stojí za to.
Jako předkrm si dáváme kachní paštiku, která je delikatesní. Říkáme si, že jsme možná trefili po dlouhé době restauraci, kde nebudeme nadávat. I rozlévané víno je skvělé. Mám takovou „slinu“, že si hned objednávám další skleničku. Konečně se nám rozvazují jazyky a přichází uvolnění ke konverzaci. I když jsme Adama viděli asi tak před dvěma hodinami, už se bavíme o jeho vlastnostech a o něm samotném. Je prostě kus nás. Při výběru hlavního chodu sázím na lososa s čočkovým salátem a bazalkovým pestem, pro mě lahůdka a pro manžela běžné jídlo, které si prý mohu udělat doma. On sází na pečená žebra. A kdo je spokojen víc? Já! Pečená žebra totiž nejsou nic extra a doma bychom je udělali lépe.
Manžel pije nealkoholické pivo a jako ridič tiše trpí. Vypravuji mu o jedné kamarádce, která má blog o zdravé výživě a výživové poradenství, jak sestavuje jídelníčky a tak. Je až překvapující, jak mi manžel naslouchá. Většinou u těchto typů konverzace brzo odvede řeč někam jinam a nebo vyslechne a zapomene.
Druhý den ráno stojí manžel zamyšleně u okna. Říkám si: „Á, je neděle, tak asi přemýšlí nad prací a chytá ho nedělní depka z pondělní práce.“ Otočí se ke mně a povídá: „Já si nechám udělat jídelníček na míru!“ Vyvalím svoje oči a poprosím ho, aby mi větu zopakoval. „Nechám si udělat jídelníček na míru!“ Jídelníček od výživové poradkyně je sice fajn, ale vařit jídlo a připravovat si ho na další den je na nás. Jídelníček od výživové poradkyně má jistá pravidla, například jíst po třech hodinách, snídat, večeřet střídmě a podobně. Prostě má několik specifik, které v současné době manžel vůbec nezná.
Píšu svoji známé výživové poradkyni: „ Ahoj Eli, manžel se rozhodl, že zhubne. Chtěl by od Tebe sestavit jídelníček na míru. Míry 176cm/90kg, nemá čas na pohyb, téměř celý den sedí v autě nebo v kanceláři a vína se nevzdá, ani nemůže, víno ho živí. Ráno nesnídá, přes den většinou nestihne jíst, včera měl k večeři žebra, vína vypije denně láhev.“ Eliška odpovídá: „Mám pána, který si připravuje krabičky den předem. Bez pohybu to nepůjde. Proboha, žebra k večeři? No, to taky nepůjde. Snídaně je základ. Láhev vína? Nepřipadá v úvahu. Ať si to pořádně rozmyslí, abych neplýtvala svoji energií a ty penězi (jídelníček dostane k narozeninám).“ Eliščina slova čtu manželovi a on je odhodlaný do toho jít. Jeho odhodlání si velmi cením a pevně věřím, že tohle hubnutí dopadne lépe než běhání. Jaké výmluvy to budou asi tentokrát až opadne prvotní nadšení? Počasí na jídelníček vliv mít určitě nebude, tentokrát možná zmaří pokus Vánoce, které začínají za 94 dní! „Eli, napiš jídelníček!“
