Po propitém večeru si už naši chlapi nemyslí, že to byl tak špatný nápad vyrazit pod stan! Šťastně jsme dorazili na místo určení a báječně se vyspali. Vodní a koloběžkové dobrodružství mohlo začít.
Mimo mě a Adama se ze své nory vyhrabal i náš tatínek. Jeho nora nazvaná Škoda Octavia Combi nebyla asi moc pohodlná, soudě podle jeho rozmačkaného těla. Oči si nejspíš vypůjčil někde v Asii. Adamovi vařím mléko, které ani v kempu nesmí chybět, a on si se svou růžovou lahví běhá po kempu a pije. Ano, on má růžovou láhev. Když jsem odcházela z porodnice, nevěděla jsem, zda budu moct kojit a místní lékárna jiné než růžové láhve neměla. Nejspíš se v té době narodilo spousta kluků a lékárna nebyla na takový tlak na modré láhve připravena. A já jako „špatně“ připravená novopečená matka, které chyběla asi každá druhá věc, ji prostě neměla. Jo, nepřečetla jsem si úplně všechny příručky.
Zabalím svačinu a pití do batohu a můžeme společně s ostatními vyrazit. V kempu jsou trhy, čehož hned jedna maminka využívá a kupuje všem dětem zdravá lízátka. Adamovo první (to druhé měl hned odpoledne – nezdravé). V jedné ruce pádlo, na zádech batoh a pravá ruka se snaží obsluhovat lízající dítě. A kdybych měla třetí ruku, tak v ní držím kamarádovu slivovici na rozjezd. Lízátko je super věc, ale nyní se nám lepí kam může. Manžel ho nechce, protože on se zdravých věcí bojí a tak končí v moji puse. Vyřešeno, aspoň chvilku nemluvím a můj malý brouk neví, co se bude dít. Tatínek svoji verzi lodní instruktáže vede po svém a to velmi stroze.
Paráda, sedíme na lodi. Dva chlapy s pádly, dvě ženské po stranách s dětmi a jez před námi. Vypadá to, že ten jez sjedeme bokem. Což! - asi se vykoupeme hned na začátku. A já zase myslím dopředu: „Venku zima, zmrzlé dítě, šokované dítě, matka mokrá!“ Moje tragická myšlenka se naštěstí nevyplnila a naši kluci zvládli loď správně natočit. „Uff“, vydechla si celá posádka! Výdech netrval dlouho a před námi jsou malé peřeje. Děti malinko v šoku, ale naštěstí jsem to lízátko už snědla a mohu vysvělovat proč a nač a že pohoda.
Dál pokračuje plavba celkem v pohodě. Děti si povídají, sledují kačenky kolem a my užíváme sluníčka a konečně i tepla. Když dojedeme naše další posádky, jeden klučina z party chce záškodnicky postříkat jinou posádku a po hlavě padá do vody. Naštěstí je to výborný plavec a sportovec v jednom a ledová voda ani pád ho nepřekvapily.
Když se blížíme k plánované zastávce u hospody, je už Adam nevrlý. Chce k manželovi do zadní části raftu, kde si oblečený sedá do nateklé vody. Svlékám ho a on odmítá vestu. Naštěstí už jsme téměř na místě. Hospoda není jen tak obyčejná, ale perfektně zacílená na děti. Po dvorku pobíhají kozy a děti láká spousta atrakcí. Fronta na trampolínu je nekonečná, ale co bychom pro ty statečné námořníky neudělali. K obědu je lákáme pod záminkou krmení volně pobíhajícíh koz. Jenže krmení se nelíbí jedné turistce a dostáváme pěkně za uši. Paní sklidila z naší strany pěknou dávku nepochopení.
Cestu na raftu jsme zvládli brilantně, aspoň si to myslíme. A teď koloběžky. Adam už má dávno čas spánku, ale riskujeme to. Manžel s ním vyráží napřed a my ostatní čekáme na další várku koloběžek. Plán zněl: „Zastávka v každé hospodě po cestě!“ To ale nevyšlo, protože malí broučci usnuli v sedačce koloběžky a pospávali na trávě. Výlet končí v krásné hospůdce, kde si Adam oddychuje a pevně doufá, že dlouho rodiče akce tohoto typu nenapadne. A lízátky jsme dobrodružství začali, lízátky skončíme. Nemám nějak sílu odporovat nezdravému lízátku.
Po návratu do kempu se těším do sprchy, hlavně na to až osprchuji lepivé a dost špinavé dítě. Vzhledem k tomu, že jsem blondýna, končí Adam v umyvadle pod studenou vodou. Mě totiž nedocvaklo, že jsou sprchy na "dvacku", a když ji tam nehodím nebude téct ani studená natož teplá voda. Kluk je však otužilý a určitě mu to nevadilo. "Sláva nazdar výlet, nezmokli jsme, už jsme tu!!"
První část: crhova.blog.idnes.cz/c/549574/aaa-jedeme-na-vodu-1.html
