„Znáte to, ne? Ženské u kafe něco vymyslí, nejlépe to musí, co nejdřív zrealizovat a chlapi starejte se!“, tak přesně tuto větu používá většina mužské populace.
S holkami u kávy jsme se domluvili na rodinném víkendu na vodě a ve stanu. Když jsem to oznámila synovi, byl nadšený. Jeho první stanování a jízda na vodě. Manžel je pracovně celý týden vytížený, a i když moje nadšení nesdílel, přislíbil, že ve čtvrtek v noci přijede domu a pátek bude mít volnější. Dobrá zpráva pro mě, naplánuji si vaření, pečení sušenek a bábovky ke snídani, balení a hlavně také běhání. Nemohu se dočkat pátečního rána až si půjdu zaběhat.
Je čtvrteční večer a mě pípne smska: „Nemohu za to, ale vrátím se až v pátek odpoledne“. Když se zlobím, že v pátek nic nestihnu s Adamem za zády, manžel to jako problém nevidí. Pro něho není nic problém. Vstávám od meduňkového čaje a začínám péct sušenky, které jsem synovi slíbila a připravovat zeleninu na svíčkovou, kterou jsem mu též slíbila. Bábovku, vaření svíčkové, nákup, balení oblečení a chystání svačiny zvládám s přehledem během pátečního dopoledne, na běhání nedojde a syn dává silně najevo svoji nespokojenost, když se mu dostatečně nevěnuji.
V pátek v pozdních odpoledních hodinách přijíždí unavený manžel, dává si sprchu a já nakládám do auta všechny ty věci, které jsou na tři dny absolutně nepostradatelné. Zpocená a vyřízená se kácím do auta a vyrážíme. Ujedeme pár kilometrů a Adam začíná zvracet. S chutí vypil svoji láhev mléka a dal si „sůšu“, do toho nevůně nového auta a je vymalováno. Převlékáme, dýcháme čerstvý vzduch a já se už nemohu dočkat skleničky červeného.
Všichni kamarádi už jsou na místě. Adam už je úplně fit a šťastně se rozbíhá za dětmi. Rychle stavíme stan a usedáme. Paráda, víno, občerstvení a šťastně zajištěné dítě – co může být víc? Manžel odpadá dřív než syn a to rovnou do auta, dobrovolně s tím, že bude určitě chrápat. Syn je natěšený na spaní ve stanu a usíná celkem rychle.
Celý den plný napětí a překvapení zakončují dva anglicky hovořící „kluci“. Už se setmělo a vedle našich stanů začínají svůj nocleh stavět dva cizojazyční muži. Pomalu se náš hovor a pozornost upíná na ty dva. Uplynula dobrá půlhodina a jejich stan stále nestojí. Začínáme radit a komentovat, určitě nám nerozumí. Hurá, stan stojí a bác a je opět dole. Tohle se opakuje několikrát. Trénujeme kvalitně posilování břišních svalů smíchem. Kamarádce je kluků líto a přemlouvá naše chlapy a jdou jim pomoct. Pomoc je přijata, spíš nepřijata velmi negativně. Z anglicky mluvícího kluka se stává česky mluvící: „To už vás to pití a komentáře přestaly bavit, když jdete až sem? Pomůžeme si sami, od Vás pomoc nepotřebujeme! Jděte!!“, a kamarádku odstrkují. „Kašleme na ně!“, říkáme si. V tom zhasla lampa a „našim sousedům“ spadl znovu stan....
Druhá část: crhova.blog.idnes.cz/c/550651/aaa-jedeme-na-vodu-2-2.html
