Veterán 1918

Co zbylo po těch kteří položili životy?  Za čí zájmy a pro čí moc? Jak jsou války kruté a s odstupem času tak nesmyslné....  (jako připomínka lidských obětí k výročí I. světové války)   .............................................................................................................................................................................................................

 Veterán

Bez aureoly kráčí pěšky,

unavený hrdina.

Euforie davu, v duši rána nezhojená,

pěsti zatíná.

Prázdný pohled nepřítomně slepý,

odkuds´ famfár skřehoty.

Kdos ordén na klopu mu připnul,

za koho a čí to čest?

Čís lepící se potem dlaně,

čís prázdných slov tu nadutost.

Ty nesmažou, když bodákem se nořil, 

tu prosbu v očích, chroptící zoufalost!

"Jen přežít a jít domů"
ženě písmena psal každý den,

Kdo konci fanfár v černém vládne komu,
a kdo vítězem, kdo poražen?

Vrátit se, jak přání prosté,
"já přec tolik nechtěl snad".

Jak umlčet tu agónii provinění,
a jak přestat o duši se bát!

„Čas nevrátím“

náš hrdina si tiše šeptá

Na pušce bodák cizí krví potřísněný,
"Ach Bože,........ tuhle partii jsem nechtěl hrát".