- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Díky
Mámin šepot, malý klouček v klidu poslouchá
Ticho, - temno, pod víčky,
přes most bílé ovečky
a spánek bezstarostný zahalil se noci do roucha.
*
První dotek, pusa a její krásné na nosíku pihy,
Dotek letmý, - a v opojení stínu svíčky záře,
jak zapomenout na rumělku tehdy mladé, krásné tváře….
i svět pubertální, kdy láska, štěstí, bolest, působily stejné rýhy?
*
Ach! - kdy to bylo? - mámin šepot - byl jsem ještě maličký
ano, ano čas to odnes, voda teče, osud pílí
miluji však onu skromnou chvíli
kdy náhodou - snad – opět - přihodí se vlhko pod víčky
Epilog
Bože -utíká to s němcem v zádech, nebo to byl Angličan?
Alzhaimer či Parkinson, co tenkrát se mnou popíjeli whisky?
Ach! Vzpomínám si přeci! To On byl, kamarád můj blízký,
Vždyť bez rozdílu každý, míříme i s věncem, do těch stejných bran.
Další články autora |