Zkouším zachytit své pocity a příhody při mých cestách za fotografováním. Tentokráte během letošního léta.
Léto bylo v plném proudu. A moje žena mi opět vyčítala, že nejdeme spát pod „širák“. Normální ženy mají rády pohodlí, „svůj“ klid a teplo domova a ta „moje“ miluje vůni hořícího dřeva, kouře a jehličí. A tak jsme po prozkoumání předpovědi počasí v pracovní den vyrazili do skal, směr Saské Švýcarsko. Protože pokud spát venku, tak jedině abych to spojil se svou vášní pro focení. Vlastně tím zabiju dvě mouchy jednou ranou, vyvezu svou choť do skal a zároveň mám dvě možnosti pro focení (večer a ráno).
Věci jsem nám pro jistotu připravil už den předem. Spacáky, karimatky a fotovýbava naplnily dva velké batohy. Odpoledne jsem přišel z práce, převlékl se do turistického a vyrazili jsme. Věci jsme nacpali do Drakouše (naše fotovozidlo) a už si to šineme směr Bad Schandau. Po hodině cesty a zhruba 50ti kilometrech zastavujeme na parkovišti nad Bad Schandau. Nahazujeme si batohy na záda a vyrážíme. Čeká nás asi hodinový výšlap, zakončený vrchařskou prémií po schůdkách a žebříkách. Jdeme v klídku, máme spoustu času. Je léto tak Slunce zapadá až po 21.hodině. I tak nás konec maličko potrápí a na konci výstupu čekáme na „poztrácené“ plíce. Po vydýchání se zvolna přesouváme na vyhlídku. Bohužel máme smůlu, Slunce se schovalo za mraky a tak z focení nic nebude.
Balím fotovýbavu a přesouváme se na místo pro přenocování. Objevuji krásný převis, pod kterým je jemný písek. Místo jak stvořené pro přespání. Vybalujeme si věci a chytáme pelíšek na spaní. Za 15minut už ležíme ve spacáku a začínají se nám klížit oči. Občas okolo nás proletí netopýr, ale za pár okamžiků už nás obejme náruč Orfeova.
Ráno mne budík vyhání ze spacáku už v 4:30. Šárka spí sladkým spánkem a já se potichu oblékám, beru si batoh a odcházím na vyhlídku. Všude okolo mne je mlha hustá tak, že by se dala krájet. A ani příchod na vyhlídku nic nemění. Fouká svěží vítr, který dává naděje na změnu. Východ Slunce jsem neviděl, ale pak se počasí umoudřilo a mlha se roztrhala. Slunce bylo místy i vidět a tak byl foťák v permanenci.
Po hodině focení, bylo už Slunce vysoko, proto jsem se vydal zpět k našemu přechodnému bydlišti. Šárka už vstala a pila ranní kávu z termosky. Já postupně zabalil naše věci a vyrazili jsme zpět k parkovišti, odtud dál do všedních dnů.
