Za hranice všedních dnů, aneb 6 dnů pod Alpskými velikány.

Mám úžasnou ženu. No kdo to může říct? Jen ten, který dostane od své ženy k svátku a narozeninám dárek, jež by si sám nekoupil.

Ale pěkně popořádku. Jak už jsem psal v minulých blozích, už dvakrát jsem se zúčastnil focení s Michalem Baladou. Pro Ty, kdo ho neznáte, je to člověk – fotograf, který se specializuje na focení hor a pak i focení svateb atd. Ty hory mě samozřejmě lákaly. Často jsem si prohlížel jeho web, kde jsou nádherné fotky východů a západů ve vysokých horách. A minulý podzim, jsem s Michalem absolvoval i týden v Dolomitech, kde jsem většinou viděl jen mlhu. No co říkal jsem si, každý den není posvícení a vyrazil na zimní focení na Malou Fatru.  Výsledek : jasně zase mlha. Ze čtyř dnů focení žádná pořádná fotka. Pak se na stránkách objevilo video z focení v Alpách pod Mont Blancem a Eigrem. To se mi moc líbilo. A viděl jsem ho ne jednou, ani ne dvakrát, ale minimálně 10x.  A pokaždé jsem trochu (houby trochu – hodně) záviděl těm, kteří tam byli. A teď přichází chvíle mé úžasné ženy. Několikrát mne viděla sedět u PC a koukat na video. Pak proběhlo pár nevinných dotazů, zda by se mi tam líbilo (ty jsem samozřejmě odpověděl kladně) a následovalo ticho. Najednou tu byl můj svátek a místo dárku měkouše, jsem držel v ruce obálku, která měla jako obsah dárkový poukaz na focení v Alpách. Následoval dovětek, že to je i k narozkám, ale to už mi bylo jedno. Zkrátka hurá, já pojedu do Alp a snad do třetice se počasí povede. Během měsíce dubna jsem se pochlubil kolegovi fotografovi, se kterým se občas vydávám na focení, kam jedu a za pár dní mi volal, že se přihlásil taky. Super mám parťáka na cesty a do stanu. Hned je svět veselejší.

Půl roku uběhlo jako voda a já stojím před Tescem v Praze, kam jsem se dopravili z České Lípy kolegovým autem. Je 7:10 a za 20minut nám začíná týdenní dobrodružství. Už se začínají shlukovat podivní chlápci s batohy a příručnímu zavazadly. Má nás být 7 a dva řidiči. 7:20 jsem všichni a začínáme nakládat věci do aut. Je to s podivem, ale nakonec se do aut vše podaří nacpat. Tak ještě poslední zamávání a vyrážíme na dlouhou cestu k Ženevskému jezeru. Tam je první lokace.

Cesta ubíhala poměrně klidně, české dálnice = tankodrom, německé jsou výrazně lepší a švýcarské jsou taky v pohodě. Po 9,5hodinách cesty jsem u Ženevského jezera. Máme před sebou pár hodin čekání na západ Slunce. Chceme fotit malebný hrad stojící na břehu jezera. Čas si krátíme koupáním, je to příjemná změna, od pocení v autě. Voda je krásně teplá a tak nám čas příjemně utíká. Nakonec se večera přeci dočkáme a poprvé na tomto výletu vytahujeme své „mašinky“. Slunce zapadá v 21:10 a za pár minut je po focení. Sbalíme si saky a paky a přesouváme se na místo pro spaní. Poprvé a naposledy budeme nocovat nedaleko silnice asi 15km od Ženevského jezera.

Rozbalujeme stany a uléháme ke spánku. Ani nám nevadí poměrně hustý provoz a za pár minut spíme jako zabití. Potřebujeme načerpat síly, protože nás zítra čeká dlouhý výstup na další fotografickou lokaci. To však ještě netušíme, že ten výstup bude opravdu výživný. Ale o tom až příště, teď si necháváme zdát o krásných horách.

Hezký den

Pokračování příště.

PS: Pokud chcete zvětšit fotku, klikněte na ni.