Krajinářská fotografie se řídí striktními pravidly. Fotí se pouze 1hodinu před východem Slunce a 1hodinu po východu Slunce a to samé večer. Proč? Prostě proto, že v tento čas je úžasné světlo.
Krajinářská fotografie se řídí striktními pravidly. Fotí se pouze 1hodinu před východem Slunce a 1hodinu po východu Slunce a to samé večer. Proč? Prostě proto, že v tento čas je úžasné světlo. Jak říkají ti kovaní: měkké, jsou dlouhé stíny a podle mne , se vycházejícímu Slunci nic nevyrovná. Proto mám raději východ Slunce, než západ a proto se často hrabu z postele v čase, kdy většina náctiletých ještě bdí. A další výhodou je, neskutečně dlouhý den. Jen pro zajímavost: v létě Slunce vychází okolo 5:00 a protože mi většinou trvá cesta k fotopointu okolo 2 hodin a chci tam být cca 40minut před východem, tak mám budík nařízený na 2. hodinu ranní. Pravda, spát se snažím jít už okolo 20. hodiny, v televizi většinou nic nedávají a tak si pouze chvilku čtu a tradá do snu. Protože jsem „skřivan, tak mi ranní vstávání nedělá problém. Odpoledne po příjezdu z focení, pak usínám ve svém „hovícím“ křesle.
Popsal jsem kdy fotit, ale důležitější je co fotit. Neumím fotit města a architekturu, na focení zvěře nemám trpělivost a tak mi zbývá krajina. U ní víte, že pokud se Slunce neukáže do 45 minut po plánovaném východu, nemá cenu dál čekat a můžete jet domů. A dá se naplánovat i celý den (ráno focení, pak „šlofík“ a odpoledne třeba delší procházka se psem). A teď přichází to nejdůležitější: jakou krajinu fotit. Vždy mne fascinovaly hory(zasněžené vrcholky hor osvícené vycházejícím Sluncem) atd. V mém okolí je nejvyšším vrcholem Luž a ta poslední dobou moc zasněžená není. Občas jsem vyjel do větších hor (Alpy, Dolomity a dokonce i Himaláje), ale to je finančně celkem náročné. Zhruba před 10ti lety jsem objevil snad poslední divočinu v blízkém okolí. I pražští fotografové sem rádi zamíří, protože ta oblast je opravdu fotogenická. Samozřejmě je to Česko-Saské Švýcarsko.. Pro mne skoro za humny a občas se stydím, že jsem ji objevil tak pozdě. Před lety mi sem dal nakouknout Václav Sojka na fotokurzu a já té oblasti úplně propadl. Hlavně té saské části. A to nejen z důvodu větší rozlehlosti, ale hlavně protože v této části jsou strážci parku a zaměstnanci NP pro návštěvníky partnerem, který sice hlídá , ale velmi rád poradí a kde návštěvník není svázán zákazy a příkazy jako v české části. Dokonce jsou v české části místa, kde se dá zcela legálně přenocovat. Zkuste toto na české straně! Proto tam rád jezdím, ale o tom jsem vlastně psát nechtěl, já chtěl psát o několikanásobném vracení se na jedno konkrétní místo, které mne stále nedokáže odměnit svou úplnou krásou.
Návštěva 1. – září 2017.
Při focení na Křížovém vrchu jsme se setkali s kolegou fotografem, který nadšeně vyprávěl o Brosinadel – skalní vyhlídce v Saském Švýcarsku, která slibuje zajímavé výhledy jak na východ, tak i západ. Po určitém hledání v mapách a googlu, jsem asi za 3 dny vyrazil na večerní focení. Z jedné stranyto byla skoro nejlepší návštěva na tomto místě (Slunce, mraky, pěkný západ), ale cesta domů byla v Bad Schandau oceněna ještě jednou speciální fotografií (moc mi to na ní slušelo) a částkou 15 euro.
Návštěva 2. – říjen 2017 pátek večer.
Opět vyrážím na stejné místo, prší (dle předpovědi přeháňky, skutečnost trvalý déšť), místo vysněné duhy, jen šedivá obloha. Výsledek focení – žádná fotka, jen mokré věci a natlučené koleno po pádu při sestupu.
Návštěva 3. – říjen 2017 pondělí ráno.
Celý víkend pršelo a přes Saské Švýcarsko se přehnala ničivá vichřice. To jsem poznal už cestou (stromy popadaly na troleje a dráty tramvaje, která jezdí podél Křenice). Z focení nebylo nic, opět bylo zataženo, tentokráte to bylo bez pokuty a natlučeného kolena.
Návštěva 4. – březen 2018 večer.
Vyrážíme společně s kolegou fotografem a pokoušíme se prolomit prokletí toho místa. Počasí je k nám mírně příznivé, dokonce na zemi leží slabý poprašek bílého sněhu, ale pořád to nejsou ty správné podmínky.
Návštěva 5. – březen 2018 ráno.
Zkoušíme to o 3 dny později, tentokráte ráno a doufáme v mlhu a východ Slunce. Mlha je, Slunce bohužel spí za mraky.
Návštěva 6. – duben 2018 ráno.
Máme tvrdou palici a tak se opět vydáváme na stejné místo, Dle předpovědi počasí mají být opět podmínky pro dobrou fotku, ale opět to nevychází. Východ je zatažen a Slunce se jen těžko prodírá skrz těžké mraky.
Návštěva 7. – srpen 2018 ráno.
Sedmá návštěva stejného místa, možná si řeknete: „To jsou blázni!“ Ano jsou, ale pokud chcete opravdu dobrou fotku, tak vám nic jiného nezbývá, než se na jedno místo vracet několikrát. Nakonec jste odměněni takovými podmínkami, které jste si vysnili a výsledná fotografie vás naplňuje pocitem dobře vykonané práce.
Jak poznamenal můj kolega: „Krajinářská fotografie se musí vychodit! „ Prostě pokud chcete opravdu dobrou fotku s mimořádnými podmínkami a nemáte ohromný kus štěstí, musíte se na vyhlédnuté místo vracet nikdy i vícekrát, než vám je milé. Ale výsledek pak většinou stojí za vynaloženou námahu a víc si jej vážíte.
