Zkouším zachytit své pocity a příhody při mých cestách za fotografováním. Tentokráte během podzimního focení ve Slovinsku od 7. do12.11.2017
Den 4. Ráno vyrážíme směr Jamnik, je odtud nádherný výhled na osvětlený kostelík, který stojí na horizontu. Při příjezdu byl nádherně skryt v mlžném oparu, ze kterého vystupovala osvětlená věž. Po vyfocení cca 2 fotek (vše na dlouhý čas), došlo k vystoupání mlhy a tím ranní focení skončilo. ŠKODA.
Následoval odjezd na penzion, snídaně a osobní volno. Po poledni vyrážíme na Bohinjsko jezero, kde snad bude lepší počasí. Výsledek byl stejně špatný, jako předchozí dny. Přesto zůstáváme až do setmění a snažíme se vyfotit nasvícený kostel se starým mostem. Po několika záběrech balíme výbavu a jedeme na penzion.
Čeká nás teplá sprcha, večeře a měkká postel. Snad zítra slibuje Michal (no má skoro poslední pokus).
Den 5. Konečně se počasí umoudřilo. Ráno nás budík vyhnal z postele v 5:00. Naše první pohledy patřily střešnímu oknu. A hle, jsou vidět hvězdy! SLÁVA! Oblékáme se, nasedáme do aut a vyrážíme směr Jamnik. Při příjezdu se začíná rozednívat a konečně vidíme nejen osvícený kostelík, ale i zasněžené vrcholky hor v pozadí. Následující hodinu a půl se věnujeme focení.
Škoda jen, že se mlha schovala na dno údolí. Přesto jsou to nejlepší světelné podmínky za dobu pobytu. Poměrně spokojeni odjíždíme zpět k Bledu, ale ještě se cestou zastavujeme u prudkého potoku. Tam se snažíme zachytit krásu tekoucí vody.
Pak už je 20minutová cesta zpět do penzionu a zasloužená pozdní snídaně. Odpoledne odcházíme z penzionu v 14:30. Čeká nás výstup na vyhlídku nad jezero. Vyprovázejí nás paprsky odpoledního Slunce. Cestu přesně vystihuje hláška: „Je to sice dál, ale o to horší cesta.“ Vybíráme si nezřetelnou pěšinu, která po pár metrech mizí a nám začíná výstup přímo do kopce. Po asi 30minutách snažení, stojíme na vrcholu u vyhlídky. Bohužel během výstupu se Slunce rozhodlo schovat za mraky a zůstat tam až do konce dne. Přesto se pokoušíme fotit zajímavou scenérii. Čekáme na soumrak, kdy se nasvítí i kostel na ostrovu. Postupně se šeří a s tím i klesá teplota a zároveň i naše naděje na dobrou fotku. Na krátkou chvilku nám svitla naděje, protože se oblačnost zabarvila do růžova. To však trvá jen okamžik a pak je KONEC.
Balíme své miláčka do obalů, skládáme stativy a vyrážíme na cestu k penzionu. Tentokráte už po oficiální cestě. I tak je to malé dobrodružství, je tma a cestu osvětlují jen čelovky. Za 15 minut stojíme na úpatí kopce na silnici. Bylo to naše předposlední focení a tak je pomalu čas na rekapitulaci. Ještě zítra ráno máme jeden pokus a poté už jen někdy příště.
Den 6. A je tu poslední ráno. A opět nevybočuje z už zavedené tradice. Je zase hnusně. Vlastně jen z povinnosti udělám několik záběrů jezera a kostela.
Zklamaně odcházím zpět na penzion, kde dobalíme poslední věci, rozloučíme se s kolegy ze Slovenska a pak hurá domů. Vyjíždíme okolo 8:30 a po 12 hodinách vystupuji z městského linkového autobusu před naším domem. Mám za sebou cestu ze Slovinska, přes Rakousko a Hradec králové až do České Lípy. Určitě bych se do Slovinska ještě rád vypravil a snad mi bude přát i počasí. Ale co zima klepe na dveře a zimní fotky z okolí domova jsou taky krásné. Všude dobře, doma nejlíp.
