Jak lze strávit svůj slavný den

Zkouším zachytit své pocity a příhody při mých cestách za fotografováním. Tentokráte v den svých 50.narozenin.

V životě lidském jsou určité mezníky, které prý ukončují a zároveň i začínají etapy lidského života. Narození ukončuje bezpečný pobyt v matčině lůně a pro človíčka začíná už samostatná cesta. Dalším mezníkem je 6. rok života – začátek školní docházky (alespoň u nás to tak bývalo, teď je to samý odklad,  a tak by se mělo pomalu mluvit o 7. roce). Můžeme pokračovat 10.rokem (první kulaté narozeniny), 15.rok (občanský průkaz), 18.rok (konečně oficiální pití alkoholu), 33.rok (Kristova léta) a pak už z pozice dané osoby smutnější 40. a 50. atd..

No a já už se poměrně bezbolestně prokousal k padesátce. Dle maminky jsem se narodil v neděli a těsně po poledni (12:15), prý to znamená, že budu mít v životě štěstí. A když se tak občas hodnotím uplynulá léta, nezbývá než dát mamince za pravdu. To co jsem v daný okamžik považoval za pohromu a katastrofu, se mi za pár let jevilo jako ohromná klika. A tak si při bilancování prožitých 50ti let, si nemám na co stěžovat. Jsem zdravý, mí nejbližší také a to je pro mne to nejdůležitější. Moje padesátiny shodou okolností připadly na neděli. Oslava byla naplánována na další víkend, žena byla v práci, jeden syn na dovolené a tak jsem měl volnou neděli. Už dříve mne napadlo uspořádat si soukromou oslavu při činnosti, která se stala v posledních letech mou nejoblíbenější – FOCENÍ. Bedlivě jsem zkoumal internetové stránky s předpověďmi počasí. A vše mi hrálo do karet. A tak jsem se v sobotu večer sbalil, nařídil budíka na 2hod. ráno a šel brzo spát.

Budíček ve 2hodiny ráno je drsný (spousta mladých v tuto dobu teprve usíná), ale já už rychle vylézám z postele, začíná mi narozeninový den. Za 15 minut už sedím v Drakoušovi  a uháním letní nocí k hranicím. Ty překračuji v Hřensku a hned po několika stovkách metrů parkuji.

Je nádherná chladná noc, jejíž ticho ruší jen nákladní vlak na druhém břehu Labe. Nasazuji batoh, zapínám čelovku a upravuji délku trekových holí. Čeká mne hodinový výšlap přes 900 schodů ke skalnímu útvaru Bloßstock. Tam chci fotit východ Slunce, který odstartuje den, kdy se mé roky překulí k číslici 50. Cestu znám, stoupal jsem tudy už mnohokrát.  Celou oblast okolo Schmilky a Bad Schandau považuji za nejkrásnější část Česko-Saského Švýcarska. Nemusím pospíchat, mám dostatečnou časovou rezervu. I tak jsem po příchodu na nejvyšší bod cesty značně zadýchán a pot se ze mne lije. Ještě mne čeká asi 20minut chůze po náhorní plošině a pak konečně uvidím, co si pro mne příroda pro tento den připravila. Blížím se k místu focení a nestačím se divit. Právě jsem dostal dárek k narozeninám. Stojím na skalách a pode mnou je ohromné jezero z mlhy. Vrcholky skal proráží mlhu jak bájné ostrovy. Ani obloha není fádně bez mraků. Prostě ideální počasí pro focení. Už se mi to letos jednou splnilo a tak i podruhé v jednom roce jsem klikař. No pokud jdete 20x na jedno místo, tak to musí alespoň jednou vyjít.

Připravuji si foťák, stativ a další drobnosti na focení. Vytahuji také snídani. Čaj a sušenky. Začíná svítat, mraky na východě se barví do nádherných odstínů červené a žluté a pak vychází Slunce. Fotím asi 50minut a pak už jen sedím, popíjím čaj, ukusuji několikátou sušenku a užívám si nového dne.

Je to můj 18 263 den života. Ptáci mi zpívají své árie. Lepší narozeninové ráno jsem si nemohl přát. Protože u nás doma na mne nikdo nečeká (děti ještě spí a žena je v práci), vyrážím si užít den na okružní cestě po okolních vyhlídkách. Postupně zavítám na Carolafelsen, Idagrote a Kleine Winterberg.

Cestou potkávám minimum lidí, ale míjím množství ještě spících poutníků, kteří také rádi spí pod širým nebem. Následná cesta k autu a pak i domů už probíhala v klidu. Při příchodu domů mne nejvíce vítala naše fenka, která už se těšila na ranní procházku. Po důkladné snídani-obědě, jsem se uvelebil v křesle a najednou jsem zjistil, že spím. Prostě krásně strávený narozeninový den.