Zkouším zachytit své zážitky a pocity, které zažívám při své zamilované činnosti - focení krajinek. Tento článek byl napsán po focení koncem září 2015.
Všichni jsme byli před koncem září mnohokrát upozorňováni na mimořádný úplněk Měsíce a hlavně na jeho zatmění. I já jsem propadl kouzlu zatmění a vypravil se na nejbližší kopec s "kruhovým výhledem" vyzbrojen nejen fotovýbavou, ale i věcmi na přespání. Tentokráte jsem si dovolil ten luxus i vařiče a teplého čaje - noc hlásili studenou a jasnou.
Už ráno jsem s kolegou cvičně vyběhli na Klíč a doufali v inverzi. Jako pokaždé když jedeme spolu fotit - počasí se opět nevyvedlo (asi s ním už nepojedu ) - promiň Milane, samozřejmě to budeme spolu zkoušet dál.
Ale zpátky k zatmění, vybaven velkou svačinou z domova (připravoval jsem si ji sám) a řízečkem od maminky, jsem se vyškrábal na Střední vrch. Počasí trošku větrné, ale jinak v pohodě, dohlednost slušná. Nahoře už "vartovalo" několik chlapů jen s dalekohledy - po dotázání jsem zjistil, že sledují vysokou. Oni ji sledovali, já ji pouze slyšel - okolo 18.hod začali jeleni svůj koncert, který udrželi až do ranního kuropění. Večerní focení bylo fajn, jen už mám trošku vyčerpané nápady ale i tak jsem pár fotek vytvořil
.
A už tu je západ a stmívá se, je na čase vytáhnout vařič a uvařit si pořádný čaj. Po dlouhém přemlouvání se náš benzínový vařič konečně nechal ukecat a začal "makat". Pak už byla jen otázka chvilky a čaj byl hotový. Ležení jsem měl už taky vybudované - plachta na ní karimatka a péřový spacák je zárukou nerušeného spaní v teplíčku (budiž chvála peří). Ještě nařídit na mobilu budíka - raději 4 dle toho jaké má zatmění fáze, poslední pohled na jasnou oblohu a hurá do spacáku. Usínání za hluku jelení říje je trochu adrenalin, ale člověk si zvykne na všechno.
Jsou 3hodiny ráno a zvoní první budík. Jen co otevřu oči (a ani nemusím šátrat po brýlích) vím, že je zle. Měsíc zmizel - kde se vzala ta hnusná nízká oblačnost - kam se člověk podívá všude jsou mraky, no do finální fáze je ještě 1,5hodiny a tak naděje žije. S tím opět upadám do snů - jeleni koncertují dál.
Druhý budík 4:00 mrknu na oblohu - SAKRA pořád je to stejný, ty meteorologové by zasloužili vytahat za .....! Tak ještě pořád je naděje.
Třetí budík 4:40 - dle harmonogramu vrcholná fáze zatmění a obloha KURVA, KURVA, KURVA pořád zatažená. Další šance za 4 roky. a jeleni: ty si jedou svůj program dál, tentokráte se už ozývají ze tří stran. Jdu spát to nemá smysl možná ráno východ Slunce.
Čtvrtý budík 6:20 - a hele oblačnost je pryč a měsíc je těsně před západem, ale velký a celkem jasný. Tak hupky šupky do studených věcí a "ke strojům"!
Začínám pobíhat po kopci a hledat jiná alespoň trochu "neprofláknutá" místa na focení. Už 10minut poslouchám, že se na kopec hrne snad stádo fotografů (to je rachot) a hele nakonec bez dechu dobíhají jen dva, ale co nadělali hluku. Později se dozvídám, že byli na zatmění u Máchova jezera, kde se taky nedalo nic fotit.
Najednou se ozve telefon - volá moje nejdražší choť - "Ahoj kde jsi, my potřebujeme auto" Tak rychle balím svůj brloh a hurá zpátky do civilizace.
Už sedím v autě a sjíždím po kamenité cestě k silnici a najednou - po loučce 15m od auta si vykračuje laň, hmm to už jsem viděl několikrát, ale za ní se jak nápadník šine jelen, ani jsem nestihl spočítat jak byl starý.
A už jsem na silnici a dobrodružství kolem zatmění je za mnou, tak snad za 4 roky to bude lepší.
Jen na ty jeleny se ještě tento rok musím vypravit, snad následující týden. Budu jak slavný lovec Pampalíny jen beze zbraně.
Hezký večer, den noc atd......
V příloze jsou fotky z Klíče - jediná, která se dala udělat a pak ze Středního vrchu večer i ráno.
