Popis nedávného putování party fotografických nadšenců po alpských cestičkách naproti masivu Mont Blancu a Eigeru.
Noc byla velmi teplá, okolo stanu se pohybovali kozorožci a my spali spánkem unavených poutníků. Budík nás budil v 5:35 a pak nastala ta chvíle napětí, kdy jsme se rychle oblékali a netrpělivě vykukovali ze stanů, abychom zjistili, jak vypadá počasí, obloha a prostě všechny náležitosti, které fotograf potřebuje pro zdařilou fotku. Byli jsme příjemně překvapeni, co si pro nás příroda přichystala.
Nad masivem Mont Blancu byla drobná oblačnost, která slibovala zajímavou scenérii. Foukal pouze slabý větřík. Všichni jsem se sešli u horského jezírka, které na své klidné hladině odráželo okolní scenérii. Představte si 9 chlapů, kteří se sklání nad rozloženými stativy s připevněným fotoaparátem a exponují jednu kompozici za druhou ve snaze zachytit prchavou krásu začínajícího dne. Sem tam se ozval povzdech, sem tam uklouzlo peprnější slovo, ale nikomu se nechtělo rušit magickou chvíli. Občas se někdo zvednul a posunul i se svým náčiním o kousek dál a tak dokola. Celé to trvalo 50minut, ale pro nás to byla jen zatraceně krátká chvíle, kterou bychom si přáli prodloužit, ale Slunce bylo proti.
Po době vyhrazené focení jsme už měli přehršel volného času. V klidu jsme se nasnídali a protože stany smí být postaveny pouze v době od 19:00 do 7hod., začali jsme likvidovat naše přechodné obydlí. Po pár minutách bylo vše sbaleno, ale co s tím? Tady se nekrade a na horách už vůbec ne! Většinu svých věcí jsme odnesli pod nedaleký převis a trochu zamaskovali. Pak jsme vyrazili na nedalekou chatu Lac Le Blanc, u které jsou i jezera stejného jména. Plavky jsme si preventivně vzali sebou. Cesta k chatě je krátká, místy exponovaná (leze se po krátkém žebříku), ale my jsme šli na lehko a tak jsme za necelou hodinku byli u jezera. Chvilku jsme se pokoušeli v dopoledním Slunci fotit a pak přišla na řadu hygiena. Nejdříve jsem si namočil jen nohy – voda byla opravdu studená. Pak se 3 odvážlivci rozhodli vykoupat, když tak učinili a přežili, zkusil jsem to i já. Pocity? Už vím, jak se cítili pasažéři na Titaniku, když spadli do vody. Z vody jsem byl venku za pár sekund. Osušení a oblečení jsem zvládl v rekordním čase.
Nastal čas na návrat k našim věcem ukrytým pod převisem. V klidu jsme se přesunuli zpět a opět zabrali svá místa na spaní. Pod námi bylo další jezero a tak jsem se z dlouhé chvíle vydal k němu přemáchnout zpocené věci a nafiltrovat pitnou vodu. Můj spolubydla pak vyrazil po mně. Najednou se přihnal mrak a začalo pršet. Drobně, ale pršet. Na nic jsme nečekali a postavili stany. Když jsme byli hotovi, přihnal se nějaký rozzuřený „Frantík“ a začal prudit, že stany smí stát až od 19:00 a začal vyhrožovat pokutou. Nedal si vysvětlit, že je špatné počasí, spíš byl nas…, že jsme mu zabrali místo na spaní. A protože bylo teprve 16:45 stany jsme nesbalili, jen je pokáceli (vyndali jsme laminátové pruty, které drží kopuli). Tak jsme postávali v drobném dešti u pokácených stanů, svorně nadávali na „aktivního blbce“ a z dáli pozorovali, jak se zachová prudící Frantík. Ten psychicky nevydržel a před 18. hodinou znovu přišel, že je špatné počasí a že ty stany už je možné postavit. Zřejmě mu „domluvila“ paní, která s ním byla a taky se chtěla schovat před deštěm. Během pár minut stany opět stály a my byly v nich.
Okolo 19.hodiny nás opět navštívili kozorožci. Nechali se fotit z neuvěřitelně malé vzdálenosti, aniž by pomýšleli na útěk. Přiblížil se večer a my s napětím sledovali dění na obloze. Velké očekávání bylo naplněno. Okolo 20. hodiny se uklidnil vítr a zrcadlová hladina spolu s osvětlenými štíty hor nabízela nádhernou podívanou. Tentokrát nás na břehu jezera, už bylo více. Nejen Češi, ale i místní Francouzi chtěli zachytit krásnou scenérii. Dokonce i Michal, který zde byl už minimálně 8x vytáhl foťák a stativ a začal exponovat záběry. Škoda jen, že jsou ty chvíle tak krátké. Sbalili jsme vybavení a chystali se do hajan. Zítra nás čeká náročný den. Ještě nám přišli dát dva kozorozi dobrou noc až ke stanu. Při pohledu do kraje je vidět blýskání na obzoru, snad nás v noci nenavštíví bouřka. Jen jsem se nasoukal do spacáku, usnul jsem spánkem unaveného, ale šťastného fotografa.
Hezkou neděli
Pro větší náhled klikněte na obrázek:
