Popis nedávného putování party fotografických nadšenců po alpských cestičkách naproti masivu Mont Blancu a Eigeru.
Po sladkém spánku, který nevyrušila žádná bouřka, jen občasné zaklapání kopýtek kozorožců, jsme se opět vyhrabali ze spacáku okolo 5:30. Natěšeni na nový den a namlsáni včerejškem. Obloha už takovou podívanou jako minulý den nenabízela. Stejně jsem asi hodinu pobíhal se stativem z místa na místo a snažil se zachytit začínající den.
Pak začal frmol. Uklidit ve stanu, sbalit rozkramařené věci za dva dny do batohu a sbalit i náš dočasný příbytek – stan. Ten pak společně se stativem připnout na už tak dost těžký batoh a vyrazit za dalším dobrodružstvím. Na začátku nás čekalo úmorné klesání. To co jsme před dvěma dny těžce vystoupali, to dnes s ještě větším úsilím scházíme zpět k autům. Opět nasazuji sluchátka s motivačním textem, ale zatím co Joska Rakoncaj společně s Agostino Da Polenzou dobývají vrchol K2, já sestupuji prudkým svahem k čekajícímu autu. Batoh táhne k zemi, ramena bolí a nohy protestují. Jsem rád, že to mám za 1,5hodiny za sebou. Už dlouho se mi tak nohy netřásly vyčerpáním jako dnes. Ale co, jsem dole, a co bolí, to sílí.
Naházíme věci do plechových miláčků a čeká nás krátký přejezd k lanovce do sedla Col de Balme s intermezzem v horské vesničce Le Tour. U spodní stanice kabinové lanovky přebalujeme batohy a čeká nás cesta do sedla Col de Balme. Skupina se dělí na měkouše – ti využívají služeb lanovky a do sedla se nechají vyvézt a drsoně – ti se potí po cestě pod lanovkou. Hrdě se hlásím k drsoňům a měkoušům odevzdávám do opatrování stan a stativ. I tak má můj batoh k 25kg. A vzhůru do oblak, čeká nás drsoně (jsme jen 3) 800m převýšení. Nohy se sice vzpamatovali ze sestupu, ale i tak začínají protestovat a plíce lapají po kyslíku. Do toho se ve sluchátkách ozývá vítězné zvolání: „Vrchol K2 je dobyt!“. Mně trvala cesta do sedla pouhé 2 hodiny, ale i tak jsem vypotil snad 4litry vody. Stavíme stany ho krásné horské louce u malého jezírka ve výšce 2300mnm. Jen vítr nás trápí, pořádně kotvíme stany, abychom z nich neměli rogala. Je krásných 14:45 a my si užíváme siestu v závětří.
Siesta dlouho netrvala už v 15:00 začalo pršet a s krátkými přestávkami pršelo do 18:00. Okolo 19:45 vyrážíme s fotovýbavou na lov. Asi jsme urazili pána počasí, protože nám nebylo přáno. Okolo Mont Blancu bylo celkem pěkně, ale opar nám sebral i tu poslední šanci na pěknou fotku. Párkrát jsme si cvakli jen tak z povinnosti. A bylo po focení, zklamaní jsme zalezli do spacáků a při usínání se těšili na další, snad lepší ráno.
Hezký den
Pro většá náhled, klikněte na obrázek.
