Co s načatým víkendem, aneb neděle není od slova nedělat.

Zkouším zachytit své zážitky a pocity, které zažívám při své zamilované činnosti - focení krajinek. Tento článek byl napsán po focení koncem října 2015.                  

Minulý týden byl v práci infarktový, nejdříve jsme finišovali s přípravami a posledními úpravami části pekárny na audit IFS, který pak ve středu a čtvrtek proběhl (dodnes nevím oficiální výsledek, ale prý jsme opět "prolezli", HURÁ, HURÁ, HURÁ, máme na rok pokoj) a od pátku nás čekala "chuťovka" : generální oprava velké kynárny. A tak jsme se rozpočítali na dvě skupiny a rozdělili si víkend, na mne vyšla sobota, kdy jsme instalovali velké hřídele zpět do kynárny.

Domů jsme se vrátil okolo 19.hodiny, utahaný jako kotě. Přede mnou byla volná neděle a tak co s ní?? Nikam daleko se mi nechtělo, celou sobotu nás proháněly dešťové přeháňky a tak jsme doufal v "kvalitní" ranní mlhu. A co takhle zkusit Klíč? Proč ne, daleko to není, výstup je taky "celkem pohodový" a tak jsem zabalil své foto nádobíčko, přidal pár sušenek na ranní hlad, kouknul na NET jestli to meteorologové nestihnou zhatit svou předpovědí a zavrtal se do peřin.

Ranní budík byl jak rána do palice, ale vyburcovalo mne to, s myšlenkou, že nejsem nějaká měkota, jsem vyrazil do koupelny. Pak už to nabralo klasický spád, obléknout uvařit čaj do termosky, naposledy mrknout z balkonu na nebe a už jsem klusal k autu. Pokukoval jsem na oblohu a zatím dobrý.

Cesta proběhla klidně a i celý výstup byl "pohodový" jen to vysokohorské prostředí s malým množstvím kyslíku dá jednomu zabrat. A ejhle vrcholová meteorologická situace  už taková "pohoda" nebyla. Jako bych to už tady někdy zažil. To co ráno vypadalo jako jasná obloha se během hodiny změnilo na hradbu mraků, které se usídlily na východě a hrdinně bojkotovaly východ Slunce. K tomu se zvedl ohromný vichr, který byl schopen cloumat a převracet i stativ s foťákem. Prostě "parádní" počasí. No co, vydržím tu do východu a pak se uvidí. Zalezl jsem do závětří, převlékl  se  do suchého trika a čekal. A čekal a čekal, východ dle hodinek už dávno začal, ale Slunci to nikdo neřekl (asi zaspali i kohouti) a ani mraky se nechtěly pohnout z místa. Mlha, která se krásně "válela" v údolích byla ničena "vichrem z hor" a mne klesala nálada na bod mrazu. A tak čas pomalu plynul.

 A přece se to čekání vyplatilo, nejdříve se začaly vybarvovat mraky na východě, pak se na chviličku ukázalo rudé Slunce, jen abych věděl že nezaspalo a pak už to začalo!! Najednou se vytvořila skulina v mracích a Slunce začalo osvětlovat louky a kopečky na západě. Tak fofrem přesunout foťák, postavit se čelem větru, který ani nedovolí dýchat a začít fotit. Pak se Slunce "vyhouplo" nad hradbu mraků a už bylo veselo. Pořídil jsem pár fotek a už byl čas začít se balit, Slunce už bylo vysoko a každý, kdo fotí krajinky ví, že čas na focení je omezený , hodinu před a hodinu po východu Slunce a stejně tak i večer.

Sbalil jsem si své "nádobíčko", naposledy se ohlédl na východ a hlavně, jestli jsem něco nezapomněl a už jsem "mazal" dolů z kopce k autu. Trošku hladový, "utahaný jak vozejček", ale na duši klid a pohoda. Těšil jsem se domů na pořádnou snídani a své "hovící" křeslo, do kterého se zavrtám a budu si užívat klidné odpoledne.

Vím určitě, že to nebyl můj poslední výstup na Klíč a už se těším na "pořádnou" inverzi, ještě jsem na ni neměl štěstí, tak snad letošní zimu.