Cestovní deník - Trek okolo Manáslu část 9. - Můj krizový den

Pro někoho normální dovolená, pro nás obyčejné lidi, zážitek na celý život. To je pro mne několik dnů po návratu z Nepálu, trek okolo Manáslu.

18.Rachen Gompa;       3305mnm;             5.listopadu  2016;             T+8;        den 6.

Je mi zle, je mi zle, je mi zle. Ráno mne přivítalo bolestí hlavy. Na ranní focení jsem neměl jedinou myšlenku. Potřebuju si odpočinout a nabrat síly, které mne během noci opustily. Nejen bolest hlavy, ale i koordinace pohybů je mimo standard. Vše mi trvá 2x tak dlouho. Netrpím na bolest hlavy a tak to může být příznak začínající výškové nemoci. Nevím. Zeptám se Radky. Šárka je úplně v pohodě, jen občas zakašle. Právě sedí vedle mě a opět se drtí myslivost. A mně není vůbec dobře. Mám na sobě kulicha, péřovku a na nohou dlouhé zateplené kalhoty a teplo mi přesto není.

Po snídani odcházíme do nitra Tsum Valley, až do vesnice Mu Gompa. Dnes nastoupáme pouhých 400 výškových metrů, ale i tak to je fuška. Cesta prý trvá asi 5 hodin.

Se Šárkou vyrážíme o něco dříve. Domluvil jsem se s Radkou, že zkusím jít, ale pokud se nebudu cítit dobře, otočím to a vrátím se zpět a počkám na zbytek v místě, kde jsme přespávali, stejně jako to už udělala nemocná Katka. Po dvou hodinách na cestě vím, že dnes to pro mne bude utrpení. Jsem slabý jako moucha. A ke všemu jsme někde špatně odbočili a jsou všichni, kteří šli dlouho po nás, daleko před námi. Všichni jsme se sešli u krásné gompy, kterou jsme si pořádně prohlédli.

Pak už se snažíme jít společně.  Cesta se pro mne stává soubojem vůle.  Jsem zesláblý, každý krok je těžší a těžší. Za každou zatáčkou cesty vyhlížím cílovou osadu. Ke konci se už modlím, aby už byl konec. Jdu, no spíš se šourám, jak devadesátiletý stařec. Moje modlitby byly vyslyšeny okolo 13.hodiny, kdy jsem se s velkou ztrátou došoural do Mu Gompy.

Sláva! Dnešnímu utrpení je pro mne konec. Sedím na schodech, na sobě péřovou bundu a snažím se zmobilizovat síly na přesun do pokoje, kde budeme dnes nocovat. Máme štěstí, je tu téměř plno a tak nám přenechává svůj pokoj místní mnich. Je úžasné, jak jsou zdejší lidé vstřícní. Ihned po příchodu do pokoje, vybaluji svůj spacák a zalézám do něj. Potřebuju spát a odpočinout si. Dnešní den mi dal zabrat. Po pár minutách přichází Lenka a poslouchá si moje plíce. Pak mi ordinuje několik prášků. Šárka mi přináší horkou vodu na čaj a po několika minutách mi Radka přináší ještě horkou nudlovou polévku. Tu jsem skoro celou snědl. Ostatní se šli podívat do ženského a mužského kláštera a já se odebral do náruče Orfeovi. No prostě jsem usnul jak dudek. Pro mne den utekl jak voda, protože já se vzbudil až příští den ráno. Nezaregistroval jsem, kdy se ostatní vrátili, kdy šli spát, prostě nic. Jen jsem spal. Celkem jsem spal 16hodin.