Pro někoho normální dovolená, pro nás obyčejné lidi, zážitek na celý život. To je pro mne několik dnů po návratu z Nepálu, trek okolo Manáslu.
30. Kathmandů 1400mnm; 18.listopadu 2016; T+21; den 19.
Pohodová noc ve velké posteli. Krásně jsme se vyspali a už v 6 hodin byli vzhůru. Šárka se po 30 minutách vydala zjistit, zda jí v kuchyni uvaří ranní kávu, já si užívám luxusu a „válím“ se v posteli. Vstávat nemusím. Až na 9. hodinu máme domluvené auto na přesun k pamětihodnostem města a tak mne nic nenutí vyhrabat se z postele. Nakonec jsem vstal v 7:15, oblékl se a vyrazil na lov sladkostí (chtěl jsem si koupit k snídani něco sladkého). Po chvíli pátrání jsem našel malý krámek, kde jsem nakoupil několik sladkých buchet, které jsem s chutí u šálku čaje zkonzumoval.
V 9 hodin jsme nastoupili do přistaveného minivanu a vyrazili do víru chaotické dopravy. Naší první zastávkou byl Patan. Část města, která byla postihnuta zemětřesením v roce 2015, kde se nachází nádherné historické stavby a krásné a zajímavé muzeum. Tady jsme strávili zbytek dopoledne.
Dali jsme si rychlý oběd a autem se přesunuli k nemocnici, kde Radka po úraze strávila řadu dnů.
Po krátké prohlídce jedeme do Pashupatinathu. Zde je místo, kde hinduisté spalují své mrtvé. Měli jsme možnost sledovat pár chvil obřad, kdy se příbuzní loučí se zesnulými.
Poslední zastávkou v náročném dnu je stupa v Boudhanath – Největší stúpa v Nepálu. Ta byla během večera nasvícena barevnými reflektory. Ve dne je sněhově bílá, ale večer ji nasvítí do zářivých barev.
Tady jsme strávili večerní hodinku a pak se opět autem a částečně i pěšky přesunuli zpět do hotelu. Večer jsme měli malou oslavu, Michal měl narozeniny. Okolo půlnoci jsme se šli naposledy uložit do hotelové postele. Příští postel, ve které budeme spát, bude ta naše doma. To však bude ještě nějaký čas trvat.
