Cestovní deník - Trek okolo Manáslu část 2. - Dlouhá cesta

Pro někoho normální dovolená, pro nás obyčejné lidi, zážitek na celý život. To je pro mne několik dnů po návratu z Nepálu, trek okolo Manáslu.

11.   Někde nad Asií                                 28.října  2016                    T=0

Poslední týden byl děs. V pondělí den před auditem byl v práci chaos. Do toho začala i moje cestovní horečka. Nejen, že jsem šílel, jak všechny věci „narvu“ do batohu, ale i vlastními osobními pochybnostmi o tom, zda mé síly budou stačit na trek.

V úterý pak přišlo balení. Po třech hodinách a 3 litrech potu jsem vše do batohů nacpal (1. nástřel). Pak středa – pochybnosti sílí, spím velmi málo a následuje přebalení a vážení batohů (2. nástřel).

Čtvrtek – v noci jsem byl v práci, stěhovali jsme zařízení. Opět přebalování batohů (3. nástřel). Už 3 dny mám žaludek jak na vodě a mluvím jen minimálně. Usínám už v 19.hodin. Ještě před spaním zabaluju do batohu svůj karbonový stativ, snad to přežije.

Ráno se budím už v 5 hodin a do odjezdu na letiště zbývá ještě 4,5hodiny. V posteli vydržím do 6ti hodin a pak vstávám. Dobaluji zbytek do příručních zavazadel  a v 9:30 odjíždíme směr Ruzyně. Přesně v 11:25 vystupujeme z auta před Terminálem 1.

Po příchodu na místo srazu se potkáváme s Vaškem. S ostatními mimo Miloše se shledáváme po 30ti minutách. Okolo 13.hodiny přicházíme k odbavení , které probíhá bez problémů. Nasedáme do letadla, kde už sedí poslední člen naší malé výpravy (Miloš) a v 13:50 se odlepujeme od vzletové dráhy v Praze.

Do Dubaje přilétáme na čas. Po výstupu nás Dubaj přivítá horkem a vlhkem. Po odbavení a krátké 1,5hodinové pauze, nasedáme na druhé letadlo směr Kathmandú. Na rozdíl od prvního letu je tento zcela vyprodaný.

12.   Někde nad Asií                                 29.října  2016                    T+1

Klidný let, kdy náš stroj ukrajuje kilometry na své noční pouti, naruší až svítání a následná východ Slunce. Poprvé vidíme zasněžené vrcholky hor. Škoda jen velkého oparu. Ta podívaná trvala jen chvíli, protože jsme začali klesat na přistání.

Po výstupu z letadla nastal ten pravý chaos. Vyplnit žádost o vízum, vystát frontu před úředníkem, zaplatit 2x40$, vystát druhou frontu a najednou stojíme venku před budovou a hledáme chlapíka s cedulí RADKA. Objevujeme jej záhy a následuje nástup do minibusu. Pak už poprvé zažíváme šílenství nepálských silnic. Jízda vlevo, neustálé troubení a chaos.

Za 10minut jsme na hotelu a odcházíme provést výměnu peněz z dolarů na nepálské rupie. Směnárník se mne pokusil okrást o 100$, ale nedal jsem se a za pár chvil držím v ruce štos bankovek. Po chvíli přicházejí i ostatní s obdobnou zkušeností. Dostáváme klíče od pokojů a jdeme se ubytovat.

Šárka odchází do sprchy, kde bojuje o teplou vodu. Nakonec vítězí pouze „na body“ – voda teče jen vlažná. Zkouším to i já, ale výsledek je stejný.

Ve 14.hodin odcházíme na prohlídku města. Je to děs. Úzké uličky, troubící auta, smog, prach, špína. Vyšplháme na Swayambhunath (Opičí chrám). Hodinu se procházíme po vršku a obdivujeme nádherné stavby. Všude okolo jsou trhovci, kteří nabízejí své výtvory. Někteří je zhotovují přímo na místě.

Po hodině se vracíme zpět na hotel a začínám přebalovat své batohy. Nakonec nám nosiči ponesou 15kg. I přesto má můj batoh neskutečných 18kg. Zatrolená fototechnika, snad se její „vláčení“ do hor vyplatí.

Zítra nás čeká 7hodinový přesun do Arughat Bazaru a tím i začátek treku. Zvládnu to? To se dozvím již brzy. Je 21:30 a my jdeme spát, máme za sebou dlouhý den a mnoho těžkých před sebou.

BOŽE OCHRAŇUJ NÁS!