Pro někoho normální dovolená, pro nás obyčejné lidi, zážitek na celý život. To je pro mne několik dnů po návratu z Nepálu, trek okolo Manáslu.
27. Bimtang; 3590mnm; 14.listopadu 2016; T+17; den 15.
Klidná a mrazivá noc. Spali jsme v chatce pro 3 s Milošem. Vzbudil jsem se už v 4:30, došel si na WC a znovu se zakuklil do spacáku. Pokoušel jsem se usnout, ale už to nešlo a tak jsem poslouchal knížku z mobilu. Okolo 6. hodiny jsem se oblékl a vydal se potichu ven z chatky. Chtěl jsem udělat pár fotek okolních kopečků. Slunce opět začalo osvětlovat okolní zasněžené štíty a tak jsem do 7 pobíhal s foťákem a stativem okolo osady.
Pak jsem se vrátil do chatky a začal balit naše věci. Tím, že je to tu obklopeno horami a protéká tu i potok, je zde ukrutná zima. I v jídelně, kde večer bylo příjemné teplo (hřály zde kamínka), jde teď pára od pusy. A při psaní mi teď mrznou prsty na rukou. Tiskneme se tu k sobě a není to jen proto, že je plno, ale tělesné teplo je tělesné teplo.
Snídani jsem slupnul „jak malinu“ a stále zůstávám v jídelně. Je tu o 5°C vyšší teplota, než venku. Postupně se Slunci podařilo proniknout přes hradbu hor a začalo osvětlovat prostor campu. Tím se začala zvedat i teplota a nechalo se pobývat venku. Pomalu jsme se začali trousit z jídelny, dobalovat věci a chystat se k odchodu. Nakonec jsme se vyhrabali až v 10:10 a pak ještě následovalo focení u ledovcového jezírka. Najednou je 10:30 a před námi je ještě dlouhá cesta.
Postupně sestupujeme a ohlížíme se za posledními výhledy na Manáslu. Stále klesáme, až v 13:45 přicházíme do osady Surki (Kharche) 2650mnm. Během této části jsme sestoupili o 940 výškových metrů. Je fajn, že jsme šli dolů, ale i tak z toho bolí nohy. Protože jsme zhruba v polovině dnešní trasy, opět to vypadá, že budeme docházet za tmy. To nám , ale teď nevadí, protože sedíme na Sluníčku a to nás nádherně vyhřívá. Máme objednaný pozdní oběd, už nám řádně vyhládlo.
Oběd v nás zmizel než bys řekl švec. Je 14:45 a nejpozději v 15. hodin musíme vyrazit. Platíme a v 14:50 odcházíme. Čekají nás min. 3hodiny chůze. Od místa, kde jsme obědvali, nás doprovází dvě fenky nádherných nepálských psů, které jsme při obědě několikrát pohladili a rozdělili se s nimi o kousek salámu. Po 1,5 hodině se jedna oddělila, ale druhá nás ještě další hodinu doprovázela. Opustila nás až v poslední vesnici, kde si lehla na zápraží jednoho domku a pohledem se s námi rozloučila. Snad se bude mít dobře a najde cestu zpět.
Pokračujeme dále v cestě, která už byla vybudována za pomoci velkého stavebního stroje (bagru). Široká cesta vyrvaná násilím ze stráně kaňonu. Pro místí příslib pokroku, pro trekaře (turisty) známka toho, že zlatá doba trekingu, kdy jste putovali panenskou krajinou, KONČÍ! Za pár let povede taková cesta až do sedla Larkya La a to bude konec romantického dobrodružství zvaného trek okolo Manáslu. 3x škoda.
Do konce treku v městečku Dharapani jsme dorazili v 18:30. Tedy zhruba hodinu jsme měli „bojovku“ s čelovkami. Ubytovaní jsme v krásném hotýlku v dvoulůžkových pokojích a WC + sprcha (studená voda) je společné pro dva pokoje. Proběhl jsem sprchou a vydal se do jídelny, kde jsme si objednali večeři. Sedíme zde všichni a čekáme na jídlo. Je to klidný večer, kdy máme za sebou 1715 výškových metrů směrem dolů. Večeře, kterou nám jako obvykle přináší nosiči (fungují jako prostředníci mezi námi a majiteli hotelů) byla výborná. Nastává chvilka klidu, kdy jsme po vzájemné dohodě celé skupiny, dali nosičům, jako naše poděkování, peněžní odměnu. Tato odměna je naším poděkováním nad rámec běžné smlouvy a opravdu si ji dle našeho mínění zaslouží. Po celou dobu treku okolo nás „skákali“. Okolo 22 hodiny jdeme spát. Ještě se podívám na noční oblohu, kde svítí úplněk a pak šup do teplého spacáku. Zítra už budeme cestovat auty do údolí a teplých oblastí.
