Cestovní deník - Trek okolo Manáslu část 17. - Přechod sedla Larkya La

Pro někoho normální dovolená, pro nás obyčejné lidi, zážitek na celý život. To je pro mne několik dnů po návratu z Nepálu, trek okolo Manáslu.

26. Samdo;       3895mnm;      13.listopadu  2016;       T+16;     den 14.

Neklidná noc, nervozita z dlouhé cesty. Moc jsem toho nenaspal. Je 5:55 a my už máme sbaleno, vstávali jsme v 5:15. Jsme na snídani. Parta, která odchází dříve (Vašek, Katka, Lenka a Miloš), už je po snídani a chystá se platit. My na jídlo teprve čekáme. Náladu máme všichni výbornou, teď už se jen najíst, nahodit si na záda své batohy a vyrazit.

Vycházíme přesně v 7:00. Ze začátku jdeme jen mírně do kopce. Za 2,5 hodiny jsme překonali cestu mezi Samdem a Dharmasalou. Tady si dáváme krátkou přestávku a pokračujeme dál ve stoupání.

K našemu překvapení přicházíme ke kamenné boudě, u které je postaven ještě velký stan. A dozvídáme se, že to je TeeHause. Máme nastoupáno už 1000 výškových metrů a tak se odměňujeme nejdražším Spritem na světě, podávaném v nadmořské výšce 4895mnm. Doplňujeme ještě energii kousky sušenek a čokolády a po 20minutách už zase šlapeme do kopce. Ono pod pojmem šlapat do kopce znamená šouravý krok, co noha nohu mine a po 20 krocích zastavit a vydýchat se.

Stoupám ještě 2 hodiny, než v 15 hodin stojím u cedule LARKYA PAS 5105. Ještě chvíli musím počkat, než mne „doběhnou“ plíce, které jsem cestou někde zapomněl. Po 5ti minutovém záchvatu kašle, jsem schopen normálně fungovat. Fotíme se s Šárkou u cedule a sedáme si do závětří k Radce, která jako správná velitelka byla v sedle jako první. Užíváme si Slunce, které nás v závětří krásně hřeje. Během 30ti minut přicházejí i ostatní a tak fotíme společné „vrcholové“ foto.

Čas se nám rychle krátí je 15:45 a do Bimtangu (3590mnm) nás čeká ještě dlouhá cesta. Musíme překonat 1515 výškových metrů, sice směrem dolů, ale i tak to bude dosti namáhavé.

Ač sestupujeme svižně, místy musíme dávat pozor, protože cesta je nejen příkrá, ale i hodně kamenitá s velkým množstvím suti, která pod nohama klouže. Už v polovině sestupu nás zastihuje tma a tak zbytek cesty absolvujeme jako světlušky s čelovkami.

Do Bimtangu dorážíme se Šárkou v 18:30, tedy animálně 1,5 hodiny po západu Slunce. Ostatní přicházejí po dalších 30ti minutách.

Dnes jsme byli 11,5hodiny na cestě, někteří i 13hodin a překonali převýšení 1320 výškových metrů směrem vzhůru a 1515 výškových metrů směrem dolů. Ubytovali jsme se v 3 lůžkových pokojích a vydali se do jídelny. Zde jsou opět kamínka a my akumulujeme teplo a čekáme až nám připraví večeři.

Po delší době jsem si objednal Dal Bhat a byl pekelně ostrý. Ještě po 0,5 hodině mne pálí pusa. Je 20:40 a my si půjdeme lehnout. Dnešní den byl opravdu velmi náročný a už se těším do postele.

Zítra už nás čeká klidnější den, budeme postupně klesat a blížit se do teplejších krajin. Vlastně to bude poslední náročnější den treku. Pak už se budeme přesouvat pomocí aut a autobusů.

Spát jsem šel až později, protože při přechodu mezi jídelnou a naším ubytováním (chatkou), jsem zvedl hlavu a viděl ty tisíce hvězd nad hlavou. Vyrazil jsem fotit noční fotky, zkoušel jsem i noční panorama a bohužel až doma zjistím, jak to dopadlo. Osada je obklopena horami a ty byly díky skoro úplňku nádherně osvíceny.

Do spacáku jsem tedy zalezl až v 21:30. Pak už jsem se odebral do náruče Orfeovy.