Pro někoho normální dovolená, pro nás obyčejné lidi, zážitek na celý život. To je pro mne několik dnů po návratu z Nepálu, trek okolo Manáslu.
25. Samagaon; 3575mnm; 12.listopadu 2016; T+15; den 13.
Klidná studená noc. Obloha se během noci vyjasnila a tak jsem mohl ráno vyrazit fotit. Hory se mi odměnily, za vylezení z teplého spacáku do mrazivého rána, nádhernou podívanou. Zlaté Slunce osvítilo vrcholové partie Manáslu a celé je obarvilo do zlatova. Postupně pak přibývaly další vrcholky. To jsou ty chvíle, kvůli kterým se vyplatí ráno vstávat. Pak se na druhé straně údolí vyhoupl sluneční kotouč nad obzor a ozářil celé údolí. Tak jsem si užíval tyto okamžiky. Po půl hodině už bylo Slunce příliš vysoka a tak jsem se vydal na snídani.
Bohužel byl jsem zklamán. Navnaděn minulým ránem jsem očekával teplou náruč jídelny, ale čekal mne mrazivý chřtán zimního netvora. Prostě a jasně, kamínka byla studená a v jídelně zima jak v Rusku. Raději jsem se posadil venku a nechal se ohřívat slunečními paprsky. Za pár minut tu už sedíme všichni. Není nad snídani „v trávě“. A ještě máme spoustu času. Dnes nás čeká jen krátký přesun do osady Samdo. Mělo by to být zhruba 3 hodiny cesty. Ubytování už máme zajištěno a tak se můžeme courat celý den.
Probíhá čilá a místy i vzrušená diskuze, jak dál. Jak budeme trávit příští dny a jak dlouhé budou následné jednotlivé dny. Nakonec jsme se dohodli. Dnes dojdeme do vesnice Samdo, kde si odpočineme a zítra ráno vyrazíme směr sedlo Larkya La (5160mnm).
Teď je ale ráno a my jdeme na prohlídku Samagaonu. Fotíme se pod masivem Manáslu a před 12.hodinou vyrážíme na krátkou asi 3 hodinovou cestu do vesničky Samdo. Cesta byla pohodlná s mírným stoupáním, které bylo skoro neznatelné, jen v závěru bylo trochu prudší.
Teď sedíme na terase a užíváme si paprsků Slunce. Objednali jsme si pozdní oběd a vyhříváme své kosti. Budeme to potřebovat, protože jsme ubytovaní v betonových mini pokojících, které byly projektovány pro hobity. A to už se nezmiňuji o WC a místu pro očistu – koupelna nebo sprcha se tomu opravdu říkat nedá.
Zatím nás do Samda došlo 5, zbytek je někde na cestě. Samdo je místo, kam už dorazily nové technologie. Mají tu dokonce internetové připojení přes WI-FI. Zkouším se připojit, ale je zaheslovaná a tak musím platit. Po zaplacení 500rupií mi majitel „hotelu“ napíše heslo přímo do telefonu. Signál je sice slabý, ale na odeslání 1. Zprávy po 12dnech to stačí. Doma už mají určitě strach. I odpověď z domova mne uklidní, vše je OK. Později pak zkouším spojení přes Whats Up, které se kupodivu podaří a tak s Jendou (synem, pověřeným styčným „důstojníkem“ mezi námi a zbytkem rodiny) prohodím pár slov.
V podvečer se vydávám fotit, vyhlédl jsem si pěkné místečko s nádherným výhledem a byl jsem odměněn. Mraky na obloze se nádherně barvily od žluté až po červenou. V 17:40 bylo po představení a já se šel ohřát do pokoje, kde se netopí. Ale nefouká tam!! Převlékl jsem se do „pyžama“ (vyměnil jsem si spodní prádlo, vzal čistější ponožky a spodky) a vydal se do jídelny na večeři. Tam už jsem měl objednané opečené brambory. Moc jsem s pochutnal a i ostatní si jídlo chválí.
Zítra nás čeká náročný den. Budeme překonávat sedlo ve výšce 5160mnm. Čeká nás zhruba 10-11hod chůze, nejdříve do kopce a posléze stejný výškový rozdíl i směrem dolů. Předpokládám, že zítra budeme docházet až za šera popřípadě i za tmy. Cílem je osada Bimtang. Jdeme si brzo lehnout, musíme si odpočinout a načerpat síly. Budíka mám nařízeného na 5:15. Snídani jsme si objednali už na 5:40. Je krásná mrazivá noc a hvězdná obloha nás provází. Hvězdy jsou tak blízko, že by si na ně mohl člověk sáhnout.
Pro informaci jsme dnes vystoupali 320výškových metrů.
