Cestovní deník - Trek okolo Manáslu část 14. - Poprvé uviděn

Pro někoho normální dovolená, pro nás obyčejné lidi, zážitek na celý život. To je pro mne několik dnů po návratu z Nepálu, trek okolo Manáslu.

23.  Namrung;    2720mnm;         10.listopadu  2016;           T+13;      den 11.

Krásná a klidná noc, tentokráte bez spolunocležníků. Opět nás vítá jasné nebe a teplota okolo 0°C, nebo těsně nad nulou. Postupně jsme sbalili věci, které nám nesou nosiči (spacáky a pár drobností) a to připravili do batohu před pokoj. 

Teď sedíme na zídce před jídelnou a necháváme se ohřívat paprsky ranního Slunce. Už ráno jsme dostali od Radky vyhubováno, že hlučíme už v 6:30. Prý si na tu „bažantnici“ (myšleno Šárku) večer posvítí. Po necelých 10ti minutách se na Slunci před jídelnou scházíme všichni. Posedáváme, necháváme se blaženě ohřívat Sluncem a máme spoustu humoru. Část z nás volí „snídani v trávě“. Sedíme venku na schodech a necháváme se vyhřívat slunečními paprsky. Snídani jsem slupnul „jak malinu“, špagety k snídani jsou fajn, ale už se těším na rohlík s máslem. Na ten si ale ještě víc než týden počkám.  Teď jsme ve výšce 2720mnm a tak snídám co je.

Dnes se budeme přesouvat do Samagaonu do výšky 3500mnm. Čeká nás tedy minimálně 800výškových metrů, ale hlavně dnes poprvé uvidíme vlastní masiv Manáslu i s jeho několika vrcholy. Na to se moc těším. Snad nám bude přát počasí jako doposud. Cesta by nám měla trvat nějakých 7hod. a už se těším, co nám přinese. Dojídáme snídani, zabalíme zbytek věcí, zaplatíme jídlo a vyrážíme.

Na cestě jsme byli do 12:50. Cesta vedla nahoru dolů a konečně se nám otevřeli výhledy na masiv Manáslu.. Je to úžasný jehlan tyčící se nad okolní krajinou. Obědváme v osadě Lho a v popředí na kopci je nově postavený klášter. To dodává pohledu na Manáslu na zajímavosti. Během polední pauzy se pokouším zachytit tuto scenérii. Pak se s chutí zakusuji do objednané pizzy. Jen se potýkám s problémy s UV filtrem. Jaksi se mi oddělil kroužek od vlastního skla a tak si chvíli hraji na jemného mechanika. Doma to zřejmě skončí koupí nového filtru (taky to tak dopadlo). Nu což, ztráty jsou v malé míře povoleny. Pizzu jsem do sebe naházel a jsem celkem sytý. Teď už jen zaplatit, sbalit své propriety a vydat se směr Samagaon, kde by měl být konec dnešní etapy. Tedy ještě 300 – 350výškových metrů. V nadmořské výšce přes 3000mnm je to už celkem výkon.

Cesta nakonec trvala až do 17:30. Do vesnice Samagaon jsme přicházeli už za šera a než jsme se ubytovali, byla tma jak v ranci. Během cesty jsme viděli modré ovce. Byly na protějším svahu daleko na focení, ale způsobily i menší sesuv. Pak už byla jen dřina při stoupání a stoupání. Poslední část cesty vedlas náhorní plošině, kde jsme v dálce viděli vesnici Samagaon. Opět už značně zkomercionalizovanou, je zde mnoho guestů.

Ale jedno prvenství přeci jen naše ubytování má. Poprvé jsem ve společné jídelně, kterou vyhřívají malá kamínka. Tlačíme se okolo kamínek a ohříváme si nohy, které byly celý den uvězněny ve vysokých trekových botách. Teď jim dopřáváme odpočinku v sandálech a hlavně tepla ze sálajících kamínek. ÚŽASNÉ. Přes velké „okno“ je vidět do kuchyně, kde se činí paní domu i s pomocnicí a připravuje nám chutnou krmi. K večeři, jsem si dal opět špageta  a velmi jsem si pochutnal.

Je 19:30 a my sedíme okolo krásně horkých kamínek a je nám velmi příjemně. Kamínka pomalu vychládají (už se nepřikládá, dříví je vzácné), do jídelny se začíná vkrádat chlad. Ještě si objednáme snídani a půjdu spát. Chci si uchovat co nejvíce tělesného tepla. Proto už v 20:20 zalézám do spacáku a spokojeně usínám. Máme za sebou 855 výškových metrů a to v této nadmořské výšce (3575mnm) je už výkon.