Pro někoho normální dovolená, pro nás obyčejné lidi, zážitek na celý život. To je pro mne několik dnů po návratu z Nepálu, trek okolo Manáslu.
21. Lokpa; 2045mnm; 8.listopadu 2016; T+11; den 9.
Noc byla klidná. Krásně jsem se vyspal a ráno se sám probudil okolo 6. hodiny. Jít fotit nemělo smysl, jsme v hlubokém údolí a pohled na zasněžené vrcholky hor je nám pro tuto chvíli nedostupný. Snídat jsme se rozhodli opět pod širým nebem. Teplota je okolo 7°C a tak jsme na sebe navlékli péřové bundy a sedíme venku. Už nám donesli snídani, ale pro ty, kteří si objednali míchaná vajíčka, přišel šok! Byla sladká! Velký ohlas to nemělo. Já si objednal špagety s kečupem a byl jsem spokojen.
Dobalíme věci a čeká nás sestup ke křižovatce, kde budeme nastupovat na trasu treku okolo Manáslu. Ke křižovatce jsme dorazili zhruba po hodině chůze a cesta nás vede proti proudu Budhi Ghandaki, to už na hlavní trase okolo Manáslu. Další 2,5 hodiny stoupáme stále proti proudu. Řeka pod námi hučí. Několikrát přecházíme nad řekou pomocí lanových mostů, jeden už byl značně chatrný.
Na oběd jsme došli v 12:30 do osady Deng (2005mnm). Je to jen pár baráčků obklopených planým konopím. Objednali jsme si jídlo a čekáme. Nechtíc jsme lehce "přišlápli" packu štěněti, které se batolilo ve stínu. Začalo srdceryvně kňourat a tak Šárka - samaritán se jej ihned ujala. Nakonec všechen křik byl je z leknutí a mrňous po pár minutách v teplé náruči pookřál. Po jídle pak budeme pokračovat do Bihi Phedi, kde bude pro dnešek konec. Dle ukazatele nás čekají ještě 2 hodiny chůze. Je 13:30 a přinášejí nám jídlo. Slupli jsme jej „jako malinu“ a už ve 14. hodin odcházíme.
Cesta vede stále podél řeky, která už hodně ztratila z původní mohutnosti. Z burácejícího monstra je už „jen“ burácející řeka. I tak vzbuzuje svojí dravostí respekt. Opět pomocí mostu přecházíme řeku a po pravém břehu stoupáme vzhůru. Překvapivě už po 1,5hodině (v 15:30) přicházíme do Bihi Phedi (2105mnm). Dnes jsme relativně nic nenastoupali, ale opak je pravdou. Z rána jsme klesali až k mostu přes řeku a pak opět nastoupávali zpět ztracené metry. I přesto lze dnešní den řadit k těm lehčím. Těžší dny nás teprve čekají. Stačili jsme se umýt, vyprat a objednat si večeři a to vše za světla. Perfektní výkon. Šárka si našla dalšího pejska na mazlení. Místní psi moc mazlení nezažívají a tak se jim to snažíme vynahradit.
Je 17:45, venku se setmělo a my čekáme na večeři. Prohlížíme si mapu, co nás čeká zítra. Cesta bude opět kopírovat řeku a my dojdeme až do osady Namrung. Naši nosiči se aktivně účastní přípravy naší večeře. Pemba válí z těsta placky a Navang je pak plní a uzavírá do taštiček, které se následně uvaří, nebo ještě po vaření osmaží. Každá kuchyně na treku umí uvařit vlastně cokoli (pizzu, makarony, těstoviny, bramborák, Mo-Mo – plněné taštičky, vajíčka, palačinku). Večeře byla výborná a na talíři jsme toho měli až dost.
Teď tu sedíme a Radka nám čte o historii dobývání na Manáslu. Poprvé tuto horu zdolali Japonci. Stalo se tak v roce 1956 a byl to jejich 4. pokus o zdolání této nádherné hory. Klíží se mi oči a tak v 20:30 odcházím na kutě. To ještě netuším, že během noci se náš pokoj rozroste o jednoho dost nechtěného spolubydlícího, ale o tom až v příští části.
