Pro někoho normální dovolená, pro nás obyčejné lidi, zážitek na celý život. To je pro mne několik dnů po návratu z Nepálu, trek okolo Manáslu.
20.Chhokang Paro; 3120mnm; 7.listopadu 2016; T+10; den 8.
Je opět krásné ráno po klidné noci. Na pokojích máme silné teplé deky, které jsme rádi využili. Okolo 6. hodiny jsem už nevydržel ležet (vzhůru jsem byl už od 5:30), oblékl se, vzal foto výbavu a vydal se kousek nad usedlost, která byla naším dnešním domovem a asi 50minut fotil nádherné probouzející se hory.
Pak jsem se vrátil na „základnu“ a začal už dobře známý kolotoč – zabalit batoh pro nosiče, zabalit svoje Monstrum a vyrazit na objednanou snídani. Už v 7:50 máme snídani na stole. Během pár minut je snídaně snědena a my platíme a dobalujeme poslední věci.
Ještě kontrola pokojů, zda jsme něco nezapomněli a vyrážíme. Cesta bude opět celý den klesat (až na místa, kde bude stoupat).
Tentokrát opravdu ostře klesáme. Cesta nám ubíhá velmi svižně a jen občas se zastavujeme na pořízení pár fotek. Jedno místo, kterým jsme procházeli, bylo mírně řečeno exponované. Prudký sestup po prašné šotolinové cestě a ještě v serpentinách.
Ale vše jsme zvládli bez sebemenšího problému. Opět jsme viděli divoké opice, ale tentokráte byly v lese a na focení příliš daleko.
Během 3,5 hodiny jsme sestoupili o 705 výškových metrů a zastavujeme se na oběd v Chumlingu (2395mnm). Objednávám si tradičně Coca Colu (velké množství cukru a cukr je palivo) a makarony. Šárka chce jen Colu. Z oběda odcházíme ve 14.hodin.
A ještě 3 hodiny šlapeme, stále níž a níž, většinou. Naším cílovým místem pro dnešní den je Lokpa (2045mnm). Znamená to tedy, že dnes jsme sešli 1100výškových metrů. Toť teorie, skutečnost, jak už jsem mnohokrát popisoval, je taková, že sice klesáme, ale cesta nevede jen dolů, ale často i stoupá, jak se vine po úbočí údolí. Stává se, že cesta sestoupí skoro až na dno údolí, kde je lanový most a za ním opět prudce vystoupá po druhé straně. Někdy mi spíš připadá, že to místní chtějí trekařům ztížit a tak vystaví cesty „trochu“ náročnější. Mám toho dnes dost. Nožičky se mi „kudrnatí“. A protože se oteplilo, hlavně změnou nadmořské výšky, vyrazil jsem udělat očistu do sprchy. Z očisty se rázem stal „očistec“. Jak jinak nazvat ledovou vodu v betonové kobce bez světla. Říká se, že čistota je půl zdraví, ale na treku a ve vyšších nadmořských výškách, pak často platí, že špína je celé. Zkuste se mýt v teplotě okolo 0°C, kdy teplota vody je také jen pár stupňů nad nulou. Často se nám stávalo, že ráno voda netekla, protože v trubkách prostě zamrzla.
Teď je 18:45, celý den bylo teplo – svítilo Slunce, ale okolo 17.hod. zapadlo a nastalo období chladna. Stmívá se tu rychle a tak teď sedíme sice venku okolo petrolejky bez stínidla a teplotu odhaduji mezi 5 – 10°C. Čekáme na jídlo a Radka vypráví o historii dobývání himalájských velikánů. Mezitím nám přinášejí jídlo a pak pokračujeme v poslouchání. Je neuvěřitelné, v jak primitivních podmínkách byly uskutečněny prvovýstupy na 8000 hory. Nezbývá, než před těmito horolezci – dobrodruhy, smeknout. Únava mne vyhnala do teplého spacáku už okolo 21. hodiny a za pár chvil jsem usnul.
