Věřit v pravost Kristiánovy legendy je výhodné

Téměř v každé knize o české historii 9. a 10. století se setkáváme s hojnými citacemi z tzv. Kristiánovy legendy.  Často je podle této legendy i vykládán smysl našich nejstarších dějin.

Autor latinsky psané Kristiánovy legendy se v předmluvě označuje za současníka sv. Vojtěcha, čímž je legenda datována do konce 10. století. Její text je ovšem zjevně pozdější. Proto moderní historické bádání již od počátku 19. století považuje legendu za podvrh z 12. nebo počátku 14. století. Opačný názor měl až J. Pekař na počátku 20. století a poslední tři desetiletí je legenda považována s jistotou za pravou, prý skutečně z konce 10. století. To souzní s upravováním známých skutečností o naší nejstarší historii v posledních desetiletích.
Proč se tedy historikové zpronevěřují serióznímu přístupu a nepovažují Kristiánovu legendu za nedůvěryhodný pramen? Vysvětlení je jednoduché. Víra v pravost legendy se hodí a je to dobrý byznys. Dají se z ní v historických publikacích citovat obsáhlé pasáže a stránky v psané publikaci přibývají, aniž by se autor musel unavovat s jejich tvorbou. Navíc to celé vyznívá velmi důvěryhodně, protože je používán údajný starý pramen, který je v souladu se stávajícím výkladem, což je proto, že byl vytvořen i podle textu této legendy. Takže je spokojen autor i čtenář. Kdo by se zabýval tím, že je to vlastně podvod, protože  legenda je skutečně podvrhem z počátku 14. století?
Kdo by si lámal hlavu s tím, kdo je kdo? Dvě dávky.