Pravda o židovské dívce Ester

Její příběh ve Starém zákoně posiloval Židy za holokaustu. Nedávno se na tomto blogu objevil názor, že v příběhu obsažené pověšení deseti Hamanových/Amanových synů je stará věštba o popravě deseti nacistických pohlavárů.

Jsem odpůrce hledání podobných věšteb, navíc podle později zapsaných textů. Zmíněný názor mně proto donutil k napsání rozboru Knihy Ester podle mé teorie o původu mýtů v časových poučkách. Chápu, že každý nepatří mezi zasvěcence, a proto nejprve zmíním základní princip stavby mýtů. Letní bohyně, čili letní vegetační období, rituálním ukázáním své nahoty, či později převlečením za prostitutku, přelstila Solární rok, převzala vládu nad časem a začala první, ženská polovina osmiletého Venušina cyklu. Po jejím skončení pokračovala druhá, mužská polovina, kdy vládl, aby to bylo spravedlivé, původní mužský Solární rok.

Jenže víceletých cyklů bylo víc, mimo osmiletého Venušina cyklu také dvanáctiletý Jupiterův rok a devatenáctiletý Velký lunárněsolární cyklus. V mýtech se tím uplatňuje soupeření mezi héroi představující různé víceleté cykly. Příběh Ester je ve skutečnosti vystavěn na obhajobě Venušina cyklu reprezentovaného Ester, uznání platnosti počítání času podle Jupiterova roku a následném odmítnutí pokročilejšího Velkého lunárněsolárního cyklu.

Král Achašveroš/Asver ve třetím roce své vlády přikázal královně Vasti, aby přede všemi ukázala svojí krásu, ta to však odmítla. Takové sebevědomé ženské chování by se podle „mudrců znajících časy“ mohlo rozšířit po celé zemi. Bylo rozhodnuto, že královně Vasti bude odejmuta vláda i bohatství a raději nalezena nová královna.

V sedmém roce Achašverova panování byla za královnu určena židovská dívka Ester, která nežádala žádného bohatství. U brány paláce pak sedal Esteřin bratranec Mardocheus (Marduk, bůh typu Jupiter). Ten se dozvěděl, že „strážci prahu“ Bigtan a Teres (denní blíženci Světlo a Stín) chtějí svrhnout krále Achašvera a přes Ester mu vše oznámil. Nespokojenost blíženců je častým prvkem, který vede k nalezení nového časového héroa. V Kosmově kronice způsobila nespokojenost blíženců (rozhádaných mužů na Libušině soudě) nalezení héroje 19letého cyklu Přemysla. V knize Ester byli blíženci oběšeni, ale příchod héroje Hamana s jeho manželkou Novolunní dívkou Zeres (Zora) byl neodvratný. Bylo nařízeno jeho uctívání, pouze Mardocheus, v příběhu Žid, se mu odmítl klanět.

V prvním měsíci dvanáctého roku Achašverovi vlády, čili v posledním roce Jupiterova roku, se Haman rozhodl nechat pobít všechny Židy a oběsit Mardocha. Král se však rozpomenul na své zachránění Mardochem před vzbouřenými blíženci. V posledním měsíci dvanáctého roku nařídil jeho uctívání a Hamana dal naopak pověsit na obří šibenici vysoké padesát loktů, původně určené pro Mardocha.

Bylo také pověšeno deset Hamanových synů, zde vyjadřujících polovinu 19letého cyklu, neboť v polovině desátého roku se poloviny proměňovaly. To samozřejmě nemá s nacistickými pohlaváry nic společného. Právě poloviny časových cyklů se v kalendářích výrazně uplatnily. Staří Řekové počítali čas podle Olympiád konaných po čtyřech letech, tedy po polovině Venušina cyklu. Totéž platí pro staré Slovany, jak dokládá Dívčí válka, obdoba řeckého Boje s Amazonkami. Polovina Jupiterova roku se stala základní židovskou mytologickou číslicí, která se uplatnila v šesticípé hvězdě a je obsažena zřejmě i v tzv. „sedmirameném svícnu“. Ten má ve skutečnosti tři ramena na jedné straně a tři na druhé, to je celkem šest, nikoliv sedm. Svícen byl původně asi piktogram vyjadřující polovinu Jupiterova roku.

Příběh Ester je obdobou jiných mýtů o zavádění Velkého lunárněsolárního cyklu, jako například řecký Únos Heleny nebo naše Nalezení oráče Přemysla. Epickým obohacením mýtu a spojením s židovským národem, vznikl výsledný příběh. Je to zároveň další důkaz, že současný většinový výklad o zbožnění původně skutečných osob v mýtech je nesmysl. Naopak byly polidštěny astrální principy, aby se o nich mohly vyprávět příběhy podobné lidským.

Celý článek viz - Kniha Ester