Předpověď počasí

Není nad to stoprocentně vědět, že (ne)bude pršet. Dřív jsem spoléhala na světovou techniku. Dnes se spoléhám na kocoura domácího. Přestože bydlí venku, je zcela spolehlivý. Nebo možná právě proto. Příroda v čisté formě. 

Už-už jsme chtěli zrušit zahradní oslavu, protože podle předpovědí ze všech dostupných zdrojů to vypadalo na celoodpolední deště až do nočních buřin. Jenže jednak jsme měli nový zahradní krb a jednak se až zázračně podařilo domluvit termín, který se hodil všem patnácti členům nejbližší rodiny. A měli jsme spoustu jídla, které je nejlepší v úpravě na pečícím kameni. A náš kocour žral holuba. Zasyrova. A tak jsme párty nezrušili. A fakt jsme ani trochu nezmokli.

O pár týdnů dřív jsme takhle postávali kolem fotbalového hřiště. Naše děti běhaly ve skupinkách kolem. Někdo s přilbou, někdo bez. Přeskakovaly hadice. Byly to totiž závody hasičů. Dobrovolných. Tak jsme dobrovolně stahovali a aktualizovali mobilní aplikace a porovnávali, kdy začne kde pršet, jak prudce a jak dlouho to vydrží. Lišilo se to o minuty, hodiny i kilometry. Kocour daleko, ale jeden starý, opravdu starý hasič se kouknul nahoru (jako na nebe) a řekl: „Přeprška.“

Samozřejmě měl pravdu. Protože než kdejaký přístroj, tak jsou to lidi, kteří už pár desítek let na svět koukají a vnímají ho, kdo ví nejlíp. Stejně jako zvířata, protože si drží původní instinkty a nespoléhají se na to, co mu kde řeknou. To pak můžou venku větve mlátit pomalu o zem a my uvěříme, že je bezvětří? Rozhodla jsem se tomu postavit. Proto když se mě přišel synek zeptat, jak je venku, naučila jsem ho používat novou aplikaci. Poslala jsem ho na dvůr, ať se podívá. Na nebe a na kocoura.

Jeho předpověď pro zbytek dne byla nejen přesvědčivější (připravil si menší divadelní představení), ale zpětně hodnoceno i přesnější, než ty na hodiny rozpočítané kapky deště na internetu. Připomnělo mi to, jak moc málo posloucháme nejen přírodu, ale i sami sebe. Co chce naše tělo. Naše srdce. Je potřeba se občas kouknout na nebe. Když se netrefíme přesně, tak maximálně trochu zmoknem. Nejsme z papíru, jak říkával můj děda. Nebyl sice hasič, ale byl myslivec.

A protože už nemám ani dědu myslivce, ani babičku, která by řekla, že ji bolí kolena, tudíž rozhodně přijde během pár hodin déšť, tak se v současnosti spoléhám kromě pohledu na nebe už jen na tři krátkodobé zato spolehlivé a vždy dostupné předpovědi deště.

1. Náš kocour žere trávu.

2. Hladoví ptáci nalítávají těsně nad hladinou rybníka.

3. Moje auto má otevřené okýnko. 

Autor: Tereza Cimburková | čtvrtek 4.8.2016 21:57 | karma článku: 20,31 | přečteno: 672x
  • Další články autora

Tereza Cimburková

Nejmladší lidická žena

10.6.2016 v 7:16 | Karma: 21,36

Tereza Cimburková

Trend vymalovávání

18.4.2016 v 21:41 | Karma: 10,23

Tereza Cimburková

Maminko, ty jsi slavná!

8.3.2016 v 20:01 | Karma: 13,74

Tereza Cimburková

Balící zVolání

20.12.2015 v 16:29 | Karma: 9,97