Jste mezigeneračně solidární aspoň dnes?
Ačkoliv některé mezinárodní, evropské a světové Dny jsou v porovnání se závažností ostatních (smrtelné nemoci, chudoba, týrání) až směšné - jako třeba Mezinárodní den koktejlů - tak je asi dobře, že existují. Jednak bychom se neustále potácely v depresích a těžko psychicky zvládali život s myšlenkami na všechny ty hrůzy světa. Můj první oficiální chlapec se stal lékařem. Byla jsem moc pyšná, když se na medicínu dostal. Chodit s hochem, který byl obdařen kombinací „chytrý a vtipný“, to byl sen. Bohužel sny se někdy mění v nehezkou realitu. Předpokládám, že to nebylo ztrátou mne v prvních ročnících, ale postupně během let a studia a nabírání zkušeností o humor přišel. Nedávno jsem po letech potkala jeho maminku a smutně mi vyprávěla, že na jakýkoliv náznak žertu reaguje pan doktor slovy: „Copak se můžu smát, když je na světě tolik utrpění?“ Ano, myslím, že ano. I přesto. Nebo právě proto. Je to velký pomocník pro člověka samotného i pro okolí.
Sama se pohybuji v sociální sféře, takže vím, že opravdový život není jenom sranda. Často je náročné legraci a pozitiva hledat. Ale jde to. Taky mi samozřejmě někdy dojde humor. Ale pak hledám, pátrám, doufám a věřím. Naštěstí mám své idoly, kteří nejsou slavní hudbou či z filmového plátna, ale jsou mi vzorem svým vlastním životem. Znám (nejednu) ženu, kterou potkává jedno trápení za druhým. A nejsou to žádné bolístky typu „mé dítě má půl dioptrie“ nebo „odřela jsem na parkovišti auto“, které nás mohou trápit dočasně a povrchně. Život je někdy k pláči, ale náš pláč je někdy k smíchu. Jsou totiž opravdové průšvihy, pod kterými by se leckterý člověk (myslím, že včetně mě) zhroutil. A ony to zvládají s důvěrou v lepší zítřky a pozitivním pohledem na svět. A to na ničem nefrčí (Mezinárodní den proti drogám – 26. června). Jsou mi velkým vzorem a inspirací, jak zvládat nejen svůj život, ale zapojovat se i dál a výš. S úctou k životu i ke smrti, s úctou k člověku.
A pak zaslechnu, jak je někdo schopný jednat s člověkem ne o jednu, ale o dvě generace staršími. Jednání, které se dá respektovat snad jen na sourozenecké úrovni. A nutí mě to přemýšlet vo úplně vobyčejný slušnosti. Je to tolik? To zaklepání na dveře? Vykání? Těch pár slabik navíc: přidat ono „paní …-ová“? Stále ještě považuji projevení úcty a poskytnutí aspoň trochy důstojnosti za to základní ve společenském chování. Nepotřebuji, aby mi muž oblékal kabát (ač je to milé), víc mě potěší respekt, projevený obyčejným pozdravením člověka v parku na lavičce, než si k němu přisedneme.
Trpělivost a nervy mám po letech péče o děti vytrénovanou celkem slušně, ale přesto mě rozčiluje doruda, když někdo v nemocnici familiérně tyká osmdesátileté ženě - ač to není příbuzná z vlastní famílie. A pár minut poté pořádá petici na záchranu zaběhlých psíků (zvířata mimochodem miluji) a je schopen pro ty „roztomilý ubohý pejsáčky“ udělat všechno na světě. Ale k člověku se rozhodně nechová jako ke psu. Neměli bychom začít, respektive pokračovat u lidské rasy?
Solidarita by samozřejmě měla platit i věkově směrem dolů. Když jsem ještě byla matkou s kočárkem (a pak o další level náročněji matkou s jedním dítětem v kočárku a druhým za ruku), dobře jsem viděla, jak nejsolidárnější jsou lidi „stejného druhu“. Takže jsme si s dalšími matkami dávaly přednost, nosily si vzájemně postupně kočárky a přidržovaly si děti v děsu, že mezitím nesolidární řidiči zavřou dveře autobusu a některá z rodin zůstane v nekompletním stavu. To už pak vážně není sranda.
Naštěstí díky takové legrácce a inspiraci jako je Den koktejlů aspoň víme, čím utrpění všedního dne i nevšedního života zapít (jestlipak existuje Mezinárodní den boje proti užívání alkoholu z nesmyslných důvodů?). Když máme koktejlů více, pak se nám i snadněji posílají příspěvky na různá konta. Jako by se s čistou hlavou dávalo hůře? Je fakt, že mozek („Kdo ví, kam by ty peníze nakonec šly!“) nám často narušuje naslouchání srdci a překřikuje naše přirozené instinkty. Za největší příspěvek ale pořád stejně považuji osobní účast. Ne že bych mohla vyrazit jako Lékař bez hranic do Afriky. Ne že bych byla schopná teď jít a darovat ledvinu. Ale chce to se nezaměřovat na „nejde“ a zkusit to opačně. Co bych tak mohla ve své světové maličkosti udělat? Už dobře vím, jak malá, minimální pomoc stačí! A tou můžeme začít.
Úsměv. Pozdrav. Nabídnutá ruka. Je to směšně malé gesto? Rozhodně ne. Je to hodně. Často je to jediné a často je to nejvíc, co můžete udělat. A často to úplně stačí. Zkuste to. Nejen dnes. Projev(uj)te úctu. Ve vlastní generaci i mimo ni. Neberte mi víru, že slušnost a úcta k lidem je boj s větrnými mlýny. Možná je životní optimismus v mé tváři a duši jen diagnóza a kromě léčení by si zasloužila i svůj Mezinárodní den, ale já se ho prostě nevzdám.
Tereza Cimburková
Předpověď počasí
Není nad to stoprocentně vědět, že (ne)bude pršet. Dřív jsem spoléhala na světovou techniku. Dnes se spoléhám na kocoura domácího. Přestože bydlí venku, je zcela spolehlivý. Nebo možná právě proto. Příroda v čisté formě.
Tereza Cimburková
Nejmladší lidická žena
Letos oslavila devadesáté narozeniny. Když jí bylo šestnáct, byly vypáleny její rodné Lidice. Dnes je tomu přesně 74 let. Věk hrál v jejím případě osudovou roli. Bylo mi ctí a poučením popovídat si s paní Jaroslavou Skleničkovou.
Tereza Cimburková
Trend vymalovávání
Antistresové omalovánky jsou hit. Je to super už proto, že je co dávat k narozeninám téměř každému, kdo "nic nechce" nebo "už všechno má". Dárek v podobě vymalovánek a pastelek je prostě skoro sázka na jistotu.
Tereza Cimburková
Maminko, ty jsi slavná!
Není nad lásku mezi matkou a dítětem. Někdy dochází k porozumění. Někdy dochází k neporozumění. Zvlášť v kritických obdobích jako je první vzdor, druhý vzdor, předpuberta, puberta... no vlastně po většinu dětství. A dospívání.
Tereza Cimburková
10 vět, které neuslyšíte…
Jo, kéž by! Celé znění zní: 10 vět, které neuslyšíte rádi během zdravotního vyšetření, ale přesto dost možná padnou. Já z nich totiž taky málem padla, když byly řečeny. Ať už z úst lékařů, sester nebo pomocného personálu.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Přímý přenos Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....
Na Plzeňsku hořela hala sklárny, oheň zasáhl třetinu střechy
V Heřmanově Huti na severním Plzeňsku hořelo v areálu sklárny. Podle informací iDNES.cz od hasičů,...
Trump se vidí jako disident, soud je pro něj marketingová sklizeň, tvrdí expert
Premium Pokud dojde na televizní debatu Donalda Trumpa a Joea Bidena, jako jednoznačný vítěz z ní vzejde...
Vlak bez strojvůdce ujel několik kilometrů, pak vykolejil. Řítil se stovkou
Na železniční trati mezi obcemi Čisovice a Měchenice v okrese Praha-západ vykolejil vlak. V...
Prodej chaty, 50 m2, Nižbor, terasa
Nižbor - Žloukovice, okres Beroun
3 700 000 Kč
- Počet článků 46
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 822x